Čtveřice hudebníků tvořící kapelu Mad Skillet se potkala relativně nedávno na jednom jam session v New Orleans a to, že je toto uskupení opravdu velmi mladé, svědčí i fakt, že prozatím nevydalo žádnou desku. Jak ale zmínil v průběhu večera John Medeski, nemělo by to trvat již moc dlouho. I když by zvučné jméno Johna Medeskiho evokovalo to, že právě on bude leaderem uskupení, nebylo tomu tak. Každý z hudebníků působil velmi svébytným dojmem a z velké části koncert připomínal v tomto ohledu právě spíše jam session, ze kterého kapela vznikla, než klasický koncert. Rozhodně se tedy nejednalo akademický přednes skvělých hudebníků, ba naopak. Navíc stylový záběr jednotlivých muzikantů sliboval pestrý hudební zážitek.

Kromě Johna Medeskiho, který ovládal ať už zvlášť, a nebo i dohromady, místní křídlo a hammondky, byl v podobě dalšího harmonického nástroje na pódiu přítomen i kytarista William Bernard, který je ve zdejších jazzových vodách dosti známý. Naopak další dva členové kapely byli pro drtivou většinu posluchačů zcela novými jmény a to i přesto, že spolu působí v poměrně známé kapele Dirty Dozen Brass Band. Jsou to suzafonista Kirk Joseph a bubeník Julian Addison. Právě přítomnost suzafonu jako basového nástroje dává kapele Mad Skillet velmi netradiční vzezření a to ať už po hudební, tak i optické stránce.

Konkrétně nekonkrétní zvuk suzafonu navíc Kirk Joseph často okořenil octaverem a nebo wah-wah pedálem a to zejména v okamžiku, kdy hrál sólo. Bubeník Julian Addison, sympatický, skromný a velmi talentovaný hudebník, pak o svých kvalitách přesvědčil za celý večer mnohokrát a jeho sólo se štětkami rozhodně patřilo k jednomu z vrcholů celého večera.

Koncert jako takový byl rozdělen, jak je už v Jazz Docku zvykem, na dvě části, které byly ovšem velice rozdílné. To, jestli důvod této odlišnosti spočíval v čistě náhodném a nebo promyšleném vývoji večera, a nebo tomu pomohly povzbuzující látky, zajištěné v průběhu přestávky několika účastníky koncertu, je těžké říct, ale faktem je, že první polovina, řekněme dosti zvukově a hudebně tradiční a založená hodně na zvuku Medeskiho hammondek, byla vystřídána částí zvukově a hudebně velmi netradiční. Na pódiu se často děly věci, které hraničily místy až s volnou improvizací. Zejména kytarista Will Bernard a John Medeski využívali velmi netypické zvuky svých nástrojů a sóla hudebníků často probíhala jen ve dvou – zmiňme například úžasně gradované sólo Johna Medeskiho a bubeníka Juliana Addisona. Mnohem odvážnější byl ve druhé polovině i kytarista Will Bernard, který nezapře své hluboké bluesrockové kořeny, ale který s přehledem dokáže hrát i hodně za roh. Koncert kapely končil okolo půlnoci a zanechal za sebou nadšený, téměř zcela zaplněný sál pražského Jazz Docku.

Další kroky kapely Mad Skillet bude patrně velmi zajímavé sledovat a snad povedou opět a co nejdříve i do České republiky.