Původní start akce se zavčasu posunul na nový termín čtvrt hodinky po šesté večerní a byl dodržen takřka na minutu. Zda o posunu spousta pozdě příchozích návštěvníků věděla, nebo ne, se lze jen dohadovat. Tak či tak ten, kdo díky tomu nestihl české předskokany Hentai Corporation, přišel opravdu o hodně.

Dosti podivně vyhlížející pražská kapela spustila zpočátku něco, co pár vteřin připomínalo jakousi obdobu grindu, ale v zápětí se zlomilo v poměrně barvitý psychotický metal/rock, místy silně připomínající klasiku osmdesátek. Šílený přednes hodně podtrhoval zpěvák, ze kterého přes jistou vyjetost sršela energie po kvantech. Základním stavebním kamenem bylo intenzivní tření prsních bradavek a imitace žabáka. Jedno s druhým dalo do kupy vtipné, energické, hudebně kvalitní a zábavné vystoupení s afektovaným, ale kvalitním vokálem. Zkrátka vynikající rozjezd.

Žádost o ultimátní šálek kávy á la hnědý bungee jumping

Krátce po odchodu neurolového krále začali technici stavět bicí se znakem smyčky nekonečnosti DTP a bylo jasné, kdo po zvukovce nastoupí. Ke „zpříjmemnění“ čekání naštěstí Roxy naladilo na promítací plátna Ziltoid TV, kde se po přibližně čtvrt hodiny promítal pořad složený z retardovaného plastového aliena poskakujícího do rytmu různých infantilních skladbiček. Po šotu defekačního skoku na gumě se naštěstí signál ztratil a sálem narvaným k prasknutí zarezonoval řev stovek lidí, když se lebkoun Devin objevil na pódiu se svými ZZ Top společníky.

Za typického pitvoření zařízl otec Všemocného Ziltoida do obecenstva těžkopádný začátek skladby Supercrush!, čímž si dav ve vteřině získal. Kvalitní zvuk umožnil fanouškům vychutnat si melodickou smršť, která následovala i v dalším záseku More! Jak už je u Devina zvykem, průběh skladeb byl po celou dobu provázen opičkami a různými průpovídkami, které pobavily.

Po několika sonzích Devin chraplavým hlasem oznámil, že je na tom dnes s kvalitou zpěvu na štíru, a proto přenechal jisté pasáže, například ve Vampírii, obecenstvu. Po zhruba hodinovém představení, kdy fanoušci Devinovi doslova zobali z ruky, byl set zakončen a za mocných ovací a díků se hudebníci odporoučeli.

Továrna, kde se zrodil strach

Odhadem pětina klubu se očividně přišla podívat jen na svého kanadského hrdinu, a tak mezitím, co se stavěly na prkna slávy bicí s texturou kotouče cirkulárky, opustila spokojeně Roxy. Uvolnění prostoru uvítal zbytek osazenstva sálu, když světla pohasla a do hutného vzduchu se začalo valit intro z poslední desky The Industrialist jako pozadí pro nástup Fear Factory, v čele s Burtonem C. Bellem a Dinem Cezaresem.

Bez velkých průtahů spustili legendární tvůrci industrial metalu své největší pecky nejdříve z Obsolete. Shock a Edgecrusher rozskákaly spodní sál natolik, že vypadal jako bitevní vřava. Sonda do Digimortal zasadila rány v podobě Acres of Skin a Linchpin. Na tomto místě si bohužel nešlo nevšimnout snad jediné vady na setu, a to byl Burtonův čistý zpěv. Kvůli ne úplně zvládnuté schopnosti měnit a držet pevný tón, byly čisté party sem tam nevýrazné a silně naechované, ale na to už jsme víceméně u pana Bella zvyklí.

Hutné dávky ostrého cyber metalu pokračovaly dál, když Fírky dělali průřez téměř všemi svými alby. Přestože bylo jasné, že při počtu pecek, které má kapela k dispozici, je nelze zahrát všechny, muselo vystoupení potěšit snad každého – nebyl opomenut ani Martyr nebo Demanufacture. Když se set blížil hodině a půl, totálně zpocený Burton poděkoval fanouškům za jejich přízeň a povinná Replica ukončila kvalitní set, který dokázal, že Fear Factory stále neztrácejí sílu a jako headliner mohou vystoupit opravdu při jakékoli příležitosti.