Úterní večer zahájila dvoučlenná formace Mutanti hledaj východisko. Jiří Konvalinka si po celou dobu vystačil s notebookem, ze kterého se linul doprovod i netypické pojetí hudby. Jeho hudební kolega Jan Vejražka se chopil mikrofonu a spustil neotřelé texty. Rapový začátek měl v sobě ale mnoho dalších žánrů, které stihl namixovat Konvalinka.

Duo si očividně nejvíce zakládá na propracovaných textech, což bylo pěkným předznamenáním následující kapely. Nebrání se také převlekům, a tak Jiří Konvalinka ovládal zvuky, které zněly jako celá kapela, v kostýmu růžového králíčka. Vcelku dobrý start večera, ale nikterak ohromující. Část publika si předskokany nechala ujít a raději seděla poblíž baru, avšak jejich hudba se, i když zkresleně, linula po celém klubu.

Ti, kteří nedbali předem uvedeného začátku v osm hodin večer, také nepřišli zkrátka. Členové kapely Unifiction postupně vystoupili na pódium až několik minut po desáté večer za bouřlivého potlesku. Ihned si přišel na své zpěvák kapely Bedřich Lévi Babinoška, který svým modrým obličejem i tradičním příčeskem ihned upoutal pozornost.

Začalo se známými písněmi kapely. I kontroverzními tématy, jak už to k Unifiction patří. Mezi první se vměstnala skladba Kryptozoologie, při které se publikum rozvlnělo. Netrvalo dlouho a nedočkaví fanoušci si vychutnali několik písní z nahrávky Knírek. Pomalejší Rodinná pouta s velmi silným refrénem se vystřídala se skladbou Nekromance, čímž již prvně došlo na téma vraždy. Podobná témata i jednotlivé motivy kapela pojímá s lehkostí a humorem, tudíž zahrnuli i kastraci. Od kastrace nechoďme daleko. Bedřich se převlékl do lékařského pláště, čímž získala dostatek ohlasu skladba Dr. Urol Urin, při které se většina přihlížejících ztrácela v neustále se měnícím rytmu. Když se konečně začali hýbat správně, rázem se jelo jinak.

Bylo by nejspíš jednodušší vyjmenovat hudební žánry, kterým se kapela vyhnula či je nezakomponovala do svých skladeb. Náhlé přechody z jemných melodií blížící se popové struktuře vmžiku vystřídaly energií nabité pasáže s ráznou kytarou Filipa Černého. Refrény se držely rockového, leckdy až metalově šmrncnutého zvuku, který se ovšem zase brzy přeměnil. Chvilku bylo slyšet trochu country, za okamžik díky velmi netradičnímu hlasu zpěváka špetka opery.

Nemusíme si nic namlouvat, ale velká část publika toužila potkat kouzelníka Prossa, který chce změnit svět, jak hlásá v nedávno natočeném videu zpěvák Unifiction. I na tuto osobnost schizofrenního Bedřicha hlásajícího násilí během večera přišla řada. Na politické vtípky mezi skladbami došlo ke konci vystoupení.

Hudebníci předvedli vynikající výkony. Nejen sehraností a vtipem dokázali publikum nadchnout, ale také velmi promyšlenou technikou, rozdělenými sóly i nápaditými skladbami. Unifiction ukázali, že leč v klubu Cross započali svou působnost na české scéně, dokážou se jakémukoli prostředí přizpůsobit a vždy znějí bez nadsázky skvěle. Sluší jim jak větší prostory typu Akropole, tak i menší prostor klubu. Nejeden divák, který před začátkem vystoupení viděl malé pódium, uvažoval, jak si Bedřich poradí s takovým prostorem. Pojetí koncertu však vůbec podobnou myšlenku neřešilo a zpěvák a celá kapela hravě splynuli s komornějším pódiem.