Pondělní a úterní večery na festivalu Khamoro již tradičně patří gypsy jazzu. Letos se ale druhý koncert přesunul do Lucerna Music Baru, kde 26. května vystoupila francouzská manušská čtyřčlenná partička Gipsy Unity.

Atmosféra koncertu byla od prvních chvil velmi komorní. Před pódiem byly připravené stolky a židle pro posluchače, což atmosféru již předem velmi zjemnilo a uzavřelo. Z balkónových prostor visely vlajky nejrůznějších států světa, které upozorňovaly na všechna zákoutí, ze kterých Romové na Khamoro přijíždějí. Několik minut před avizovanou devátou hodinou večerní se ujal slova David Tišer, který krátce přivítal všechny přítomné a uvedl kapelu několika slovy. Hned vzápětí se objevili čtyři členové kapely Gipsy Unity, kteří se (tři z nich) usadili na již připravené židle.

A pak se mohlo začít. Hned se ukázalo, že koncert bude opravdu nadupaný nejrůznějšími, především rychlými swingovými melodiemi, které všichni hráči zvládali podat virtuózně. Úvodní skladba ukázala, co všechno se dá od gypsy swingu čekat. Jakmile Angelo Debarre sáhl na svou kytaru, nejeden divák ustrnul. Hudebník si ležérně položil nohu přes nohu a s úplně klidným výrazem na tváři se pustil do svižné, technicky velmi složité melodie. Neskutečně rychlé kytarové party rozkryly kytaristův prstoklad. Jeho ruce běhaly po pražcích, přeskakovaly a již předem se leckterý posluchač zaměřil na kytaristův malíček, který ve své hře velmi často využívá. Svou hrou ale nezapřel vliv slavného kytarového předchůdce Django Reinhardta. Angelo začal hrát již v osmi letech, poté vystřídal kytaru za bicí, ale vrátil se zpět ke strunnému nástroji. A dobře udělal. Manušský swing předal publiku živě v té nejlepší podobě.

Taktéž druhý kytarista a basista byli důležitými články kapely, nicméně lehce upozaděnými. Druhá kytara se soustředila spíše na akordy a udržovala tak rytmus, nebo spíše ho udávala, jelikož v něm nastávalo během skladeb mnoho změn. Rytmus byl pro kapelu stěžejním a všichni hudebníci opravdu šlapali jako hodinky. Není tedy divu, že se kytarista dříve věnoval bicím, protože cit pro rytmus a přesnost mu rozhodně nechyběly. Basista se několikrát pustil do divočejších, přesto krátkých sól, ale během koncertu plnil klasickou doprovodnou roli.

Zato druhý hlavní umělec večera, houslista Marius Apostol, ohromil nejvíce. Večer byl snad ještě více o uhrančivých houslích, které má ostatně letos festival Khamoro i na svém plakátu, než o sólové kytaře. V pomalejších skladbách dokázal vyloudit táhlé melancholické tóny plné stesku, v rychlejších se zase vesele a energicky pustil do stupnicových partů i ornamentálních melodií. Odvážná sóla, která chvilku připomínala sólový zpěv, který excelentně nahrazovala, plynula s rytmickou přesností, šarmem starších let i s velkou dávkou energie. Čistě a přesně se melodie dotýkala snad všech tónů, ale hlavně v posluchači dokázala vzbudit nejrůznější emoce i chuť tančit díky své nevyprchávající živelnosti.

Gypsy jazzové i gypsy swingové melodie v podání této kapely se ukázaly jako velmi povedený start do celého festivalu. Během koncertu si přišel na své jak skalní fanoušek tohoto spíše minoritního žánru, tak i jazzový a taneční nadšenec. Housle však jednoznačně vévodily!