Program se omezil na osvědčené perly z prvního singlu a dodnes ceněných LP Collegium Musicum a Konvergencie. Skladby zněly dynamicky hlavně díky bubeníkovi Martinu Valihorovi, jenž se řadí k nejlepším hráčům nejen v Evropě, ale i na newyorské scéně, kde devět let žil. Působil i léta v kapele světoznámé japonské klavíristky Hiromi Uehara, která několikrát vystoupila také v České republice.

Čtěte také: Hiromi Uehara rozhýbala Hybernii divokými rytmy

Valihorovy nepředvídatelné breaky udržovaly posluchače v trvalém soustředění a především díky němu mohou původní členové Collegia cítit novou radost z hudby. Slovenský bubeník navíc nebyl jen citlivým doprovodným hráčem, uprostřed produkce si vzal i sólo, kterým přítomné posluchače omráčil – ne snad hlasitostí, ale hlavně neuvěřitelnou technikou.

Publikum reagovalo nadšeně po každé skladbě, ale pokud bylo něco k vytknutí, tak snad jen zpěv baskytaristy Fedora Freša ve skladbě Strange Theme. Jeho hlas měl již v době vzniku kapely pouze podpůrnou roli a nyní zněl opravdu žalostně. Collegium Musicum je léta vnímáno především jako instrumentální kapela, Frešovo téma tedy mohl melodickou linkou nahradit kytarista František Griglák. I on dostal během večera několik příležitostí, aby se blýsknul jako mistrovský kytarista. Skvěle dopadla Rimského-Korsakova Šeherezáda i Haydnova úprava „Concerta In D". A už tradičním přídavkem se stala „Hommage à J.S.Bach", touto skladbou hvězdná dráha kapely vlastně začala.

Collegium Musicum je živým důkazem toho, že Hammondovy varhany stále nepatří do starého železa, ale musí se na ně umět tak, jako to dovede Marián Varga. Lze jen litovat toho, že kapela nemohla v 70. letech, kdy byla na vrcholu tvůrčích sil, volně cestovat. Byla by skutečnou konkurencí britského varhaníka Keitha Emersona a jeho tria ELP. Dostat Collegium Musicum do kontextu světového rocku bude dnes mnohonásobně těžší.