Rok od roku stále více narůstá popularita umělců, kteří fúzují jazz s tradiční lidovou hudbou. Jedním z hlavních představitelů je v oblasti jazzového klavíru teprve šestadvaciletý arménský pianista Tigran Hamasyan, který ve své hudbě propojuje prvky tradiční arménské lidové hudby a moderního jazzu.
Čtěte také: Do Česka se vrací legenda fusion Larry Coryell se svým novým projektem
Hlavní muž večera se na pódiu za hlasitého potlesku objevil již krátce po desáté hodině. Zdvořile se uklonil a bez řečí usedl za zbrusu nové křídlo Petrof, které tato firma na dobu konání festivalu zapůjčila. První dojem z Tigrana přesně odpovídal úvodním skladbám a vlastně i celému koncertu, který se nesl spíše v introvertním a často také v poměrně ambientním duchu. Po prvních minutách zvídavému pozorovateli neušlo, že kromě koncertního křídla se na pódiu nachází i Rhodes piano, na kterém (stejně jako na Petrofu) bylo naskládáno množství z dálky blíže neurčitelných efektových krabiček. Až na jednu skladbu byly všechny kompozice, jež byly zahrány v průběhu večera, autorskými skladbami. Pouze jednou zazněla velice zdařilá reharmonizace známé skladby Someday my prince will come, kde Tigran Hamasyan dostatečně dokázal, že moderní jazz se všemi jeho harmonickými složitostmi opravdu ovládá.
V několika skladbách posluchačům také ukázal své opravdu bohaté technické dovednosti, jež ale celou náladu koncertu nijak rušivě nepřebily. Bylo velice dobře znát, že smyslem koncertu není ukázat omračující techniku, složité technické pasáže, harmonie a běhy, ale spíše navodit atmosféru a dostat posluchače přesně tam, kam pianista zamýšlí. A právě navození atmosféry a práce se zvukem patří k prvkům, které ovládá Tigran Hamasyan bravůrně. Vše začalo postupným zapojením efektů a krabiček. Zvuk klavíru se vlivem looperů, delayů a řady dalších efektů neustále měnil, obohacoval a nad tím vším velmi často kraloval i Tigranův hlas. Hlas byl dalším výrazným prvkem celého koncertu a ačkoli řada výborných instumentalistů nepatří mezi zdatné zpěváky, o Tigranovi Hamasyanovi to rozhodně neplatí. Hlas s rozsahem více než dvou oktáv by mu mohl závidět kdejaký profesionální zpěvák. To ale nebylo co se týče pestrosti zvuků všechno. V druhé polovině koncertu dostávalo větší prostor i Rhodes piano, pomocí kterého, v kombinaci s řadou efektů, dokázal Tigran vytvořit zase zcela jinou paletu zvuků.
Obvláště zdařilá byla například imitace silně zkreslené elektrické kytary, která v sólových částech tento nástroj napodobovala nejen zvukově, ale i výrazově. Vrcholem večera ale bezesporu bylo využití Tigranova hlasu jako rytmického a perkusivního nástroje. Do sedmidobého paternu dokázal s pomocí efektů dokonale napodobit nasamplované bicí, zároveň přitom hrát oběma rukama složité rytmické vzorce na klavír a ještě dirigovat obecenstvo v tleskání. A výsledek? Perfektní. Přestože se oproti začátku tvář koncertu z klidné klavírní roviny přesunula zcela jinam, vše probíhalo přirozeně a nenuceně. Využití mnoha efektů fungovalo stoprocentně a nebylo nikterak křečovité.
Ačkoli byl celkový duch koncertu spíše introvertní, Tigran Hamasyan dokázal, že když chce, umí to opravdu rozjet. V oblasti jazzfusion je výraznou postavou a zcela jistě o něm ještě hodně uslyšíme.
