Na úvod vystoupila česká kytaristka a zpěvačka Electric Lady s doprovodnou kapelou. Předskokanské trio zahrálo pouhé čtyři skladby, nutno dodat, že autorské, které v sobě skrývaly především tvrdší funk a důraz lpěl na kytarových efektech i hraných melodiích. Hudebnice říkající si Electric Lady, která ihned publikum zaujala svým extravagantním vzhledem, předvedla solidní výkon jako kytaristka. Nicméně zvuk kapely celkově tápal. Kytara zněla celým sálem, ale když se začalo zpívat, nejenže nebylo rozumět slovům, ale pomalu ani tomu, že jsou písničky Storm či Jealousy v angličtině. Technicky sladěná mladá kapela pomalu připravila publikum na větší přísun energie.

Kolem půl desáté večer se na pódiu Lucerna Music Baru objevil již očekávaný Eric Gales se svým triem. Usměvavý a přátelský hudebník se hned ujal kytary a celý koncert zahájil přímým skokem do nadupaných melodií. Na nic nečekal a odkryl své výšiny kytarového umění, střídal zastřené, experimentálně podané pasáže s tiššími a výrazněji pojatými. Přechod z klidnějších partů však vždy předznamenával návrat do úderných, rytmicky přesných a energických částí skladeb.

Kytarista skoro po celou dobu trvání koncertu nepostál na místě, pouze když zpíval, tak se na moment zastavil u mikrofonu. Jen co text odzpíval, hned zase začal chodit dokola po pódiu, přibližoval se k divákům i ke svým spoluhráčům. Bezprostřednost a energie z Erica čišely v každém hraném tónu. Jeho pravá ruka běhala s lehkostí po pražcích elektrické kytary a hrála na nástroj pro praváky, však bez přehozených strun.

Silná emocionalita byla slyšet nejen v teskných momentech kytarových melodií, ale také v Ericově hlase. Sice více hrál, méně zpíval, nicméně svou hru doprovázel často spontánními citoslovci, výkřiky i radostným smíchem. Zkrátka v tomto případě se posluchač stával hlavně divákem, který užasl nad neuvěřitelnou dávkou intenzivního sepjetí s hudbou. Však hlavně sluch si přišel na své. Drive, virtuozita i elegance. To vše se smíchalo v Ericově vystupování, přičemž neodmyslitelnou roli sehráli taktéž bubeník, který si během večera vystřihl dechberoucí sólo, i baskytarista, který po celou dobu s úsměvem na tváři hravě doprovázel samotného Erica.

Podívejte se také na fotogalerii koncertu Erica Galese

Eric si zpočátku přizval na pódium svou manželku, se kterou si vystřihli jediný duet večera - Block the Sun. Společně odzpívali refrén, přičemž zpěvačka rytmicky tančila a stejně jako kytarista přímo zářila při zpěvu. Přibližně v polovině koncertu Eric vyměnil kytaru a následovaly dvě akusticky zahrané skladby. Sólový začátek, laděný do melancholična, se rozvíjel, Eric vytvářel jednotlivé na sebe navazující tóny jako kresbu, ale hned vzápětí se strhla další vlna neutuchající dávky pořádného blues-rocku.

V další skladbě nazvané Grand Daddy Blues se vydal čistě k bluesovým kořenům v akustické podobě. Návrat k elektrické kytaře znamenal změnu repertoáru. Eric často hraje skladby Jimiho Hendrixe a jinak tomu nebylo ani při pražském koncertě. Zazněla Hey Joe v kytarové propracovanosti i s hráčskou vytříbenou technikou. Na skladbách Hendrixe se trio vyřádilo, kytarista si během hry zapálil cigaretu a také si vystřihl kratší sólo při hře za hlavou. Kapela pracovala především s rozestřeným zvukem v rockových partech, čímž nastolila dojem psychedelického experimentu.

S českým publikem se trio rozloučilo po více jak sto minutách písničkou Who Knows, jak jinak než od Jimiho Hendrixe. Koncert Erica Galese dokázal zasáhnout svou energií snad každého. Technicky zvládnutá sóla, mnoho emocí, ale i mnoho Hendrixe. Fanoušci kytary i Jimiho si rozhodně přišli na své.