Z pohledu jednoho z porotců letošní soutěže se musím zamyslet, kdy byla porota tak výrazně rozdělena a překvapena výsledkem vlastního rozhodování. Výrazně proto, že se sešly v jeden večer na pódiu hned tři velmi kvalitní kapely, takže diváci měli opravdu o zábavu postaráno.
Večer zahájila slovenská kapela Lubomír Gašpar - Cimbal Projekt. Už z názvu je patrné, čím kapela nejvíce zaujme. Používání cimbálu v jazzové hudbě je bezpochyby ojedinělé a velice nezvyklé.
Frontman Lubomír Gašpar se sice musel vypořádat se závadou vzniklou převozem cimbálu, nicméně i tak dokázal, že jazz a cimbál k sobě mohou opravdu najít cestu. Výsledkem byla zdařilá fúze, která byla nejen technicky promyšlená, ale i kompozičně zajímavá a dá se tak toto slovenské uskupení vřele doporučit.
Druhou kapelou večera bylo polské těleso Tenpasten Quartet. O něm se dá říci, že bylo ze všech kapel večera asi nejvíce experimentální s příklonem k free jazzu. Hlavní dojem zanechal bezesporu talentovaný italský klavírista Alessio Zuccu, jehož nápaditá technika, sóla a vnímavost v improvizaci zaujala nejen porotu, ale i samotné publikum. Zajímavou postavou byl i divočeji hrající saxofonista, který se nebál pouštět do ostřejších tónů. Zaujala zde ovšem i mladičká bubenice, která přes svou drobnost bušila do bicích vskutku zdařile. Kapela využila svůj čas na maximum a předvedla svůj vlastní repertoár, což je vždy pozitivní.
Jako poslední kapela soutěže nastoupila ostravská skupina Fair Play. Na této skupině je nutno ocenit, že ze všech kapel působila nejsehraněji. Zahájení cover verzí Blackbird bylo sice zajímavé z aranžérského pohledu, nicméně na prezentaci mladé kapely je to trochu sporné. V mém vlastním uvažování si říkám, že autorská tvorba by měla mít vždy přednost, zvláště když jde o soutěž. Jinak se kapele nedá vytknout takřka nic. Mladý kytarista Radim Přidal přesvědčil o svých kvalitách a zbytek kapely bezesporu působil rovněž velice vyhraně. Lze jen vyčíst tak určitou unylost či monotónnost v jejich projevu, který by jejich tvorbu posunul do výraznější roviny.
Po skončení tohoto setu došlo konečně na hlasování, které bylo vskutku napínavé, neboť ho svým hlasem nakonec snad vůbec poprvé v historii soutěže rozhodhlo publikum. Vítězem se stal tak slovenský projekt cimbálisty Lubomíra Gašpara. Gratuluji ! Vítězným sólistou večera byl jednomyslně zvolen klavírista Alessio Zuccu.
Večer pravda již notně postoupil i kvůli drobným festivalovým průtahům, jak už to bývá, a tak až kolem jedenácté vystoupila hlavní hvězda tohoto večera – holandská skupina Tin Men & the Telephone. Toto zdánlivě tradiční jazzové trio ve složení Tony Roe (Piano a elektronika), Pat Cleaver (kontrabas), Bobby Petrov (bicí) si zpestřuje své hraní ovšem řadou vtipných prvků.
Ve svých experimentech tak neváhali využít promítacího plátna, na němž probíhal závod velbloudů, který přes mobilní aplikaci mohli ovlivňovat sami diváci. Velbloudi tak běhali různou rychlostí dle toho, jak diváci zdatně své favority hlasováním či pohyby ruky podporovali. Samozřejmě na toto reagovala kapela, která v závislosti na tempu zrychlovala či zpomalovala. A když by to diváky přestalo bavit? Sami mohli hlasováním během skladby rozhodnout, aby kapela svoji skladbu zakončila.
Kromě těchto prvků ovšem neváhala využít i například vysamplované hekání z kurtů světových tenistek, což při zrychleném přehrání působilo bizarně vtipným způsobem. Kapela samotná svým experimentálním stylem lehce připomněla i dřívější vystoupení na festivalu Mladí ladí jazz – amerického tria The Bad Plus.
Závěrem lze jenom říci, že večer to byl opravdu nabitý a pořadatelům lze jen poděkovat za zajímavý výběr jak mladých talentů, tak i hlavních kapel letošního ročníku.
