MoR 2013: Čtvrteční večer si rozdělili dva výborní frontmani

15.07.2013 21:00

MoR 2013: Čtvrteční večer si rozdělili dva výborní frontmani ^Doporučeno

Ve dnech 11.-14. července se ve Vizovicích konal jedenáctý ročník festivalu Masters of Rock. Během prvního dne se představily kapely jako Grave Digger, Accept nebo Dragonforce.

Rok se s rokem sešel a dveře likérky Rudolfa Jelínka se opět otevřely příznivcům tvrdší muziky. Do areálu začali pořadatelé vpouštět první posluchače již na desátou ranní, takže se značně zredukovaly obvyklé tlačenice zapřičiněné procesem kroužkování.

Dvě hodiny po poledni pak spustila první festivalový den podle zavedené tradice domácí formace Fleret. Ačkoliv žánrově metalovému setu příliš neodpovídají, vždy dokážou příjemně naladit před přicházející smrští a jejich hudba přímo vybízí k započetí procesu průtokového ohřívání nápojů. Tentokráte se ovšem museli obejít bez nemocné Jarmilky Šulákové.

Na jejich pohodové vystoupení navázali svou ztřeštěnou show norští Trollfest. Hudebně s obtížemi zařaditelní kamsi do folkmetalového proudu, po vizuální stránce však jednoznačně nezaměnitelní: zpěvákovu včelí uniformu by jen málokdo dokázal přehlédnout.

Neméně výrazně působí i Masha, zpěvačka ruské formace Arkona. Kdo nezaregistroval její kožešinový outfit, který tvrdošíjně odmítala sundat i v letním žáru, zaručeně nadskočil, když spustila hrdelním growl, za který by se nemusel stydět leckterý ramenatý barbar. I přes horší nazvučení byl kontakt s publikem evidentní.

Prohlédněte si také fotogalerii Terezy Ticháčkové ze čtvrtečního dne

Do encyklopedie moshpitových kousků si nově můžeme přidat i veslování. Těžko říct, zdali praktikují fanoušci Arkony tuto činnost často nebo se jednalo o spontánní kratochvíli, každopádně v jednom momentu početný dav usedl na zem a začal až téměř do konce songu zuřivě veslovat. Velmi zajímavé zpestření čtvrtečního odpoledne.

O poznání chladnější bylo vystoupení německých power metalistů Primal Fear. Taktéž jejich krajané Grave Digger měli zpočátku obtíže s děláním show, ale ve druhé polovině setu se zmátořili a zbytek vystoupení odehráli s nasazením sobě vlastním. Publikum nastartovali peckou Ballad of a Hangman a poté už jen přikládali do kotle skladbami jako Excalibur nebo Rebellion. Samozřejmě nechybělo rozloučení v podobě Heavy Metal Breakdown.

Tma se začala pomalu snášet na areál a na pódium vtrhla zběsilá smečka Leningrad Cowboys. Na jednu stranu naprosto laciná estrádní podívaná, na tu druhou neotřelá pseudopunková recese dotažená do nejextrémnějších extrémů. Každopádně dav skandující na ruské popěvky působil velmi výmluvně, ať již se na něj budeme dívat s nostalgickým pousmáním, cynickým úšklebkem nebo s ustaraným výrazem ve tváři.

Jen těžko bychom pak hledali lepší kapelu, která by s kontroverzním vystoupením mohla koncertovat, než německé Accept. Po opětovném zrození se z popela a velmi vděčně přijaté placce Blood of Nations přidali v dubnu minulého roku i druhé album nové sestavy: Stalingrad. Oproti očekáváním však pouze čtvrtina písní byla z této desky.

Sledujte metal na Facebooku:

Accept totiž natáčeli na Masters of Rock živé DVD a chtěli jej pojmout jako průřez celou tvorbou. Řada fanoušků si přála slyšet staré skladby v podání nového frontmana Marka Tornilla, proto zazněly i staré fláky z Udovy éry jako Breaker, Princess of the Dawn nebo Metal Heart.

K provedení není nutné příliš dodávat, už na první pohled je vidět, že v kapele panují dobré vztahy a po všech stránkách to klape, možná dokonce lépe než kdy dřív. Markovu běsnění tentokrát velmi významně konkuroval výkon kytaristy Wolfa Hoffmanna, který byl po většinu setu jak utržený ze řetězu; všude kolem rozdával úsměvy a sem tam dal k dobru i nějakou tu showmanskou figuru pro diváky.

Jestliže se u Accept projevovali zejména dva členové, pak u bandy, která následovala, jich bylo mnohem, mnohem víc. Řeč je samozřejmě o speedové bombě Dragonforce. Také oni poměrně nedávno měnili zpěváka, a nutno přiznat, že měli velmi šťastnou ruku. Nový frontman Marc Hudson svým neskutečným nasazením a pěveckým výkonem doslova táhl celou skupinu kupředu.

On byl tím jediným, čeho se fanoušci mohli držet, když bicí Davea Mackintoshe byly zcela mimo rytmus nebo když Herman Li omylem naběhl do sóla o půltón vedle.Taktéž komunikace s publikem byla výborná. Ohrané pokusy o češtinu přešly postupně do velmi humorných hlášek.

Marc Hudson: "Ahoj!"
"Jak se máte?"
"Teď tu mám něco,co jsem nepsal já..."
"Čínský kytarista má malého ptáka!"
"Ví někdo, co to znamená?"
Herman Li: "Já jo!"

Máme pro vás i fotky z prosincového vystoupení Dragonforce v pražském Rock Café

Co „čínský kytarista“ ztrácel na délce svého mužství, to doháněl téměř nepřetržitou kytarovou onanií. Zbytek kapely samozřejmě nezůstával pozadu a nikdo nevydržel chvíli v klidu na místě. Bláznivé pobíhání po stagi, obrovské nasazení a množství pódiových triků prakticky neumožňovalo odtrhnout oči od divoké scenérie.

Skladba písní byla vskutku zajímavá. Kromě očekávaných věcí z posledního alba The Power Within jako Seasons nebo Cry Thunder a obligátních pecek typu Through The Fire and Flames nebo Fury of the Storm se v setu našel čas třeba i na poměrně vzácně hraný kousek Soldiers of the Wastelands.