Po první ranní rozjížděčce Gate Crasher probudil všechny zbývající spáče řev rozběsněné kytary, kterou krotil vždy usměvavý matador Honza Kirk Běhounek. Seven měli jen pár minut na to, aby ze sebe vydali to nejlepší a celkem jasně ukázali, že si docela dobře vystačí i bez hvězdných hostů.

Zkraje odpoledne se na hlavní stage vrhli britští power metalisté Neonfly. Minulý rok potili na malé scéně krev, čímž si vysloužili opakované pozvání na festival. Nyní byli všichni zvědavi, jak si poradí s větším pódiem.

Čtěte také: Rozhovor s Neonfly na Masters of Rock 2012

Zpočátku měl kotel značné mezery, ale během chvíle nebylo k hnutí. Zpěvák Willy Norton opět všem svým typicky nenuceným způsobem dokazoval, že je skvělý frontman, který umí špičkově komunikovat s publikem.

Byli také neobyčejně štědří; namísto obvyklého představení jedné nové skladby jako upoutávky na nové album přichystali Neonfly fanouškům hned tři nové kousky, které budou tvořit následovníka debutového Outshine the Sun. Dávka překvapení tím ovšem ani zdaleka nebyla vyčerpána.

Když Willy ohlásil, že mají připravenou ohnivou show, všichni očekávali obvyklou jevištní pyrotechniku. Namísto toho ovšem na pódium dorazily dvě spoře oděné tanečnice a pomocí brusek řezajících do kovových desek vyvolaly na pódiu déšť jisker. Jako další číslo byl připraven tanec s tyčemi, který však vypadal spíše jako pokus o modeling s ohněm v pozadí. V závěru show došlo i na plivání ohně. Tahle banda to umí pořádně rozjet a stoprocentně o nich ještě uslyšíme.

Už jste si přečetli reportáž z prvního dne festivalu?

V řízném metalu zůstáváme i nadále, pouze do lektvaru přimícháme pár kapek folku. Pódium si převzali italští Elvenking.  Charakteristické zvuky poněkud zanikaly v ne úplně špičkovém nazvučení, ale celkově předvedli velmi dobrý výkon.

Jednou z hlavních kapel pátečního večera byli němečtí Rage, či přesněji Lingua Mortis Orchestra. Letitá spolupráce kapely s orchestrem vyústila v nové album velmi prostě nazvané LMO. Album produkoval i mixoval sám kytarový mág Viktor Smolski a dle jeho vlastních slov se na nahrávání podílelo přes sto umělců ve čtyřech studiích.

Delší pauza na zvučení oproti plánu se příznivě projevila na celkovém zvuku. Orchestr nezanikal pod metalovou palbou a každý nástroj byl slyšet.

Když naposledy Rage vystoupili v roce 2007 na Masters of Rock s orchestrem, vokály na sebe bral basák Peavy Wagner. Tentokrát učinila kapela moudré rozhodnutí a na představení dotáhla i další tři vokalisty, kteří účinkují i na albu: zpěvačku Jeanette Marchewka, klasickou sopranistku Danu Harnge a exzpěváka Metallum Henninga Basseho.

Barvy jednotlivých vokálů se velmi příjemně mísily, a proto zněla kombinace metalu, orchestru a sborů naprosto monumentálně. Nové skladby byly postaveny tomuto typu produkce přímo na tělo, proto také v setlistu převažovaly. Ze starších věcích bylo možné poslechnout například Straight to Hell, Prelude of Souls nebo From the Craddle to the Grave.

Na celém týmu bylo vidět, že si všichni ohromně užívají, že spolu mohou tvořit takto velké dílo a tuto náladu předávali i dále fanouškům. Songům nechybělo nic z „rageovské“  syrovosti ani ze Smolskiho zběsilého běhání po hmatníku, přesto byl celý projev celkově barevnější a uhlazenější. Celý kolos působil na poslech velice kompaktně a pětasedmdesátiminutová show se ztratila v několika mrknutích oka.

Prohlédněte si také fotoreport Terezy Ticháčkové z pátečního večera

Nejvíce prostoru na pódiu dostal Devin Townsend se svým sólovým projektem. Ta tam byla v mžiku srdečnost Rage, všem bylo během chvíle jasné, že dorazila „hvězda“. Devin naběhl na pódium oděn v kostované košili a přezíravém výrazu a bez dlouhých cavyků začal rozjíždět své vystoupení. Zvuk však stál proti němu a zadumaně atmosferické skladby do jisté míry přecházely v nečitelnou hudbu zanikající ve velmi plochém basovém dunění. Dalo by se říct, že po předchozím představení jsme sjeli se sporťákem z dálnice a až do konce této části programu jsme se museli úzkostlivě držet padesátky.

Večer zakončili švédští skotští Certain Death, kteří byli na poslední chvíli povoláni do zbraně namísto původně avizovaných The Exploited.

Páteční program byl oproti čtvrtku o poznání oddechovější, ale o to více komplexní a náročnější na poslech. V dalších částech reportu se podíváme na sobotní a nedělní program.