První zastávkou byl Pražský club Roxy. Zde se odehrával velký večer v podobě show Frictiona a jeho společníka MC Linguisticks. Na místo konání jsem dorazila už na desátou hodinu, přičemž v této době se po klubu pohybovalo opravdu jen minimum lidí. Už jsem na chvíli začínala být zmatená, zda je dnes opravdu ta slavná páteční noc. Ale poté se za DJský mixpult vrhl Akira, klub se začal plnit a kolem půlnoci byl zhruba z jedné třetiny zaplněný a účastníci se začínali konečně vrhat na taneční parket. Klubem se rozléhali z velké části tóny ve stylu UKF a taky drumandbassové verze těch nejprofláklejších songů jako je Tinie Tempah – Pass out. Na příjemné posezení a poslech určitě dostačující hudba.

Friction dodržel (s rozdílem pár minut) svůj čas hraní a v jednu hodinu nastoupil na stage. Největší plus má rozhodně perfektní akustika, kterou se Roxy může pochlubit. Kolem půl druhé byl parket plný a všichni si užívali Frictionovo nejslavnějších remixů a výborné světelné show.

Těsně před koncem Frictionovo show jsem club Roxy opustila a rozhodla se přesunout na druhou velkou drumandbassovou akci, o které jsem byla informována – jak už bylo řečeno – komerční verze drumandbassu je příjemná na poslech, ale po pořádné dnb párty se mi přeci jen zastesklo. Proběhl tedy přesun do pražského klubu nacházejícího se v Holešovicích, do Crossu, kde probíhala Forbidden Society Recording Label Night.

Už při příchodu jsem se nestačila divit tomu, jak moc byl klub přecpaný. Zábava zde byla v plném proudu, stručně jsem se informovala o průběhu večera, přičemž jsem zaslechla jen samá pochvalná slova. A byl nejvyšší čas zamířit na parket, kde si všichni užívali jednoho z dvojice producentů Counterstrike. Klub byl přeplněn lidmi až do časných ranních hodin, ještě v šest ráno se na parketu nedalo skoro hnout a pařilo se na obou stagích.

Je opravdu těžké porovnat něco tak rozdílného jako komerční party dnb a tuto o dost tvrdší verzi. Ať už mluvím o hudbě, klubech, nebo i lidech. Avšak co se týče klubového prostředí, má Roxy jasně vyhráno. Hudební obsazení? Friction byl určitě příjemný na poslech, třeba do jedné hodiny v noci, poté už je ale nejvyšší čas na pořádný rozjezd – což zachránil přesun právě do Cross Clubu.