Jdete na vystoupení, pokyvujete hlavou, sem tam si i poskočíte – to vše za plné sebekontroly, abyste moc nevybočovali z davu či v opačném případě nebyli za ignoranty. Vlna současných indierock nebo popových kapel postupujících ve své tvorbě podle jednoho a téže manuálu nenabízí příliš prostoru pro smyslový koncertní zážitek. Please The Trees jsou v tomto směru zjevením. Setrvávají s posluchači ve vzájemné telepatii, skrze niž společně prožívají totéž. S dozvukem nových písní proto z Malostranské besedy druhou říjnovou středu odcházeli návštěvníci mírní, nostalgičtí a emočně poblouznění.
Ještě předtím, než bylo pódium plné širokého, lišáckého úsměvu Václava Havelky a prostory koncertní místnosti zcela obsadili spíše lidé ve středních letech, se představili rockeři Houpací koně. Nejlepší kapela v paneláku, jak o sobě hudebníci z Ústí nad Labem tvrdí, však na větší ploše neobstála. Ne, že by jejich skladby a performance byly bezcharakterní. V určitých momentech melodiemi škubal provokativní nerv a prodral se do žil frontmana Jiřího Imlaufa, že při obsesním opakování refrénu něco se může stáát singlu Brak vyčaroval na tvářích přihlížejících zděšené výrazy. Punkový projev na půdě intelektuálního prostředí, jakým Malostranské beseda bezpochyby je, však diváci s otevřenou náručí zkrátka nepřijali.
A Forest Affair. Již název křtěné placky naznačuje její intimní ráz. Vždyť jakým důvěrnějším titulem může skupina, která pravidelným vysazováním stromů v místech hraných koncertů upevňuje své ekologické přesvědčení, desku korunovat? Lyrický básník Havelka se do hloubek textů vnořil od první písně. A na reakce nečekal dlouho.
Kombinace tíživého vibrata, niterných struktur, pátravého pohledu a ladného pohybu boků zpívajícího kovboje zbavila během několika prvních vteřin vystoupení roztouženou ctitelku podprsenky, jejíž trajektorii hned při třetím tracku Getting Ready opsaly kalhotky. Upřímné vyznání se z citů k milované osobě třepotající se pod závojem stesku patří k nejemotivnějším momentům nejen celého koncertu, ale i nového alba. Při ní vzal poprvé do ruky kytaru Jonathan Burnside. Producent alba A Forest Affair se při vybrnkávání pasáže mezi refrény s táhlými tóny doslova mazlil – s úsměvem na rtech v ústraní jako by nacházel vnitřní pravdu a zdál se být šťastný.
Koncert objektivem Jakuba Macháčka naleznete zde
Je to horský! Ano, necenzurované texty a naléhavé melodie podnítily přítomné svobodně ventilovat své postřehy. Malou měrou k tomu přispěla i Stará myslivecká, kterou po pokřtění nechal spolupracovník promotérské agentury Scrape Sound Ondřej Šturma kolovat sálem. Člověk, bez něhož by se Please The Trees a Jonathan Burnside nejspíš nesetkali, pojal akci na rozdíl od Havelkovy přítelkyně blahopřející k desce dortem daleko punkověji – s pruhovanou kuklou na hlavě.
Rudý punkový strop vydržel až do prvního ze dvou přídavků. Předchůdkyně Red Sky se díky nekonečné noisové koncovce protáhla na více než deset minut, čímž umožnila Havelkovi kabelem mikrofonu úspěšně pokosit polovinu publika. Na znamení nepřemožitelnosti pak na stropní konstrukci nad krajem jeviště vítězoslavně zavěsil svoji kytaru.
Přes bohatý setlist, čítající skladby jako Veil of Echo, Easy Ride, Wrong Along nebo pilotní singl právě vycházejícího alba se jménem She Made Love to the Moon, se zhruba dvouhodinový (!) koncert plný silných okamžiků dobral svého závěru. Nutno podotknout, že na rozloučenou nemohli Táborští zvolit lepší píseň. Havelka zpívající i´m dancing with the mountains and wicked thoughts in my head, only trees understand v ní na počátku nové hudební, ale i životní etapy značně bilancuje. Jak v průběhu večera přiznal, splnil si svůj sen. Obejmutí s Burnsidem před odchodem z pódia bylo pro vnitřně obnažené diváky už jen sladkou tečkou. Je jen málo kapel, co muzikou žijí. Proto bychom si měli Please The Trees a jim podobné hýčkat.
