Wifi v celém areálu, mobilní aplikace, díky níž lze festival ovládat, projekce do vodní stěny, videomapping, formule. To je jen zlomek rozsáhlého multimediálního menu, jež mělo návštěvníky festivalu uhranout. S odstupem času to však vypadá, že měli organizátoři tak trochu velké oči.
Jistě, leckdo by teď mohl namítnout, že se přece jednalo teprve o první ročník a je třeba nad všemi nedostatky přimhouřit oko. Nedostatečnou kapacitu areálu či hromádky odpadků vyrůstající vedle přeplněných košů nelze u festivalových debutantů tak snadno předpovědět, o tom žádná. Lákat ovšem na zajíce v pytli, je věc druhá.
Když mutimédia nefungují na multimediálním festivalu
Ale přestaňme chodit kolem horké kaše. Wifi nefungovala. Mobilní aplikace dle ozvěn na oficiálních stránkách festivalu na Facebooku také ne. Pořadatelé pak celou verzi údajně zaktualizovali. Zda tomu tak skutečně bylo, nemohu se stoprocentním přesvědčením konstatovat. Aplikace se totiž rozběhla až po zaregistrování na webu. Což v areálu bez wifi dost dobře udělat nejde.
Efektní podívanou slibovalo hned několik položek v programu, které bylo možné rozproudit teprve po západu slunce za obzor. Ani jejich provoz však organizátoři nedotáhli do konce. Kupříkladu avizovaný videomapping. Kde nic, tu nic. Fasády kunratických kolejí zely svou typickou koministickou šedí, po dechberoucích 3D obrazcích ani památky. Po tištěných brožurách s časovým harmonogramem, kde by se o začátku promítání bylo možné případně informovat, taktéž. Situaci spolu s projekcí do vodní stěny zachránilo pouze laser grafitti, a tak mohli na čelní zdi koleje Sázava návštěvníci obdivovat jak propracované obrazce české špičky, tak vrcholné umění tuzemské omladiny zastoupené příznačným kosočtvercem.
Pokud se multimédia jako jeden ze základních tří pilířů akce pod tíhou festivalu zpola zhroutil, ten hudební veškeré otřesy s přehledem ustál. Přestože měl v určitých momentech namále. Decibelový hřib, jenž se při a po singlech Get Out, Pretty Princess nebo Ladies vyhoupl nad mohutný, a vlastně vůbec největší, kotel fanoušků, zmrazil sluchovody snad všem přítomných jedincům. A nejen Skyline jako zlatý hřeb večera, ale hudební produkce vůbec byla od dramaturgů tahem na branku.
Nejenže při její tvorbě lovili jména z vod domácích, tedy pražských. Na pozice headlinerů festivalu dosadili interprety, kteří si za své několikaleté působení na české scéně dokázali vybudovat silnou základnu příznivců z řad studentů. Patří mezi ně oldschool hip-hopeři Prago Union, kteří rozhoupaly boky vysokoškoláků se svým Livě Bandem. Patří mezi ně i WWW, jež do konceptu Proudů zapadají nejen místem vzniku. Jak známo, nosným prvkem kultury WWW byla odjakživa vizuální prezentace vlastní zvukové tvorby. Klipy experimentální formace se staly dokonce předmětem přednášek Ondřeje Anděry a zpěvačky Milesy o nových médiích na Akademii výtvarných umění.
Na Proudech 2012 představili hned několik skladeb z připravovaného, třetího alba, mezi nimi například Orla nebo Atomovou včelu. Druhou jmenovanou mohli vyznavači tvorby tohoto uskupení v Praze naposledy slyšet před dvěma měsíci na festivalu United Island České spořitelny 2012, kde, stejně jako Proudech 2012, stmelili vskutku početné publikum.
Proudí to?
Ten pravý, nefalšovaný, zlatý hřeb večera měl však teprve přijít. Již s předstihem se na internetu objevila informace, že ve 20:00 proběhne jakési Zapnutí Proudů 2012. Magický název ve spojení s dostupností multimédií na festivalu vyvolal ve fantazii neskromné, možná až megalomanské představy. Přesto celá formalita vyzněla spíše jako takový fórek.
Úderem osmé pozval beatboxer Nasty, jenž celou akci stylem sobě vlastním moderoval, na pódium rektory vysokých škol UK, ČVUT, VŠE, ČZU a VŠCHT společně se starostkou Kunratic Ivanou Kabelovou a primátorem Prahy Bohuslavem Svobodou. Každý z nich měl bojový úkol rozvítit stisknutím spínače jeden ze sedmi proudů, a dohromady tak vizuálně zapnout celý festival. Atmosféra houstla, že si přítomní v jednu chvíli mohli připadat jako při odpočítávání vteřin do Nového roku. Veškerá očekávání však nadobro zazdil Nasty, když ironicky zahlásil, že teď uvidíme, co jsme ještě nikdy neviděli. Rozsvícení modrých elektrických svíček, jakými si tuzemské rodiny zdobí vánoční stromky, vážně žádná bomba nebyla. Ale co, jako symbol festivalu jistě bohatě postačí.
Proudy 2012 nevstoupily do své premiéry správnou nohou. Přesto si svým novátorským přístupem a myšlenkou nadčasovosti zaslouží pozornost.
