Pokud se záměrně vyhneme hledání důvodů, proč řada návštěvníků čekala v ne zrovna příhodném počasí pro čekání ve frontě i několik hodin, nezbyde nám nic jiného, než konstatovat, že řadu úvodních koncertů letošních Colours of Ostrava mnoho návštěvníků jednoduše nestihlo. Ti, kteří ale přišli dostatečně včas, si mohli na hlavní scéně vychutnat krátce po sedmé hodině jeden z prvních letošních koncertů - vystoupení mladičké britské zpěvačky Birdy. Ačkoliv v tuto dobu nebyl areál ještě zdaleka zaplněný, pod kotlem už to vřelo, což vždy po několika taktech jednotlivých skladeb, dávali posluchači jasně najevo.

Birdy sázela na jistotu. Jistotu svého nutno říct velmi osobitého a silného, hlouběji položeného hlasu a klasicky sestavené kapely. I tak byl její koncert především o jejím hlase a méně už pak o její hudbě jako takové. Ta totiž stále z podstatné míry vychází z coverů, které rozhodně nezní špatně, ale přece jen je potenciál této zpěvačky rozhodně větší, což dokazuje i na svém posledním albu.

Pokud patříte mezi milovníky groovu a improvizace, neměli jste jinou možnost, než z koncertu Birdy utéct ještě před koncem směrem ke Kofola CS Stage, kde krátce před osmou začínal koncert znovu obnovené sestavy minus123minut. V klasickém složení, tentokrát ale za bicími s famózním Dano Šoltisem, předvedli přesně to, co této kapele jde už dvě desetiletí – roztancovat i nejzarytějšího a nejstrnulejšího posluchače pod pódiem a uchvátit ho energií a instrumentálními schopnostmi. Přes to všechno člověk může být trochu smutný z faktu, že kapela, a neplatilo to zdaleka jen o tomto koncertu, nehraje na koncertech řadu svých starých hitů. Celkový zvuk kapely a projev se, zdá se, více stáčí právě do směru volnější improvizace, což je možná trochu škoda. Kouzlo minut ale stále funguje, ač možná očarovává fanoušky postupně trochu jiným způsobem. Nutno ještě zmínit, že na pár skladeb se ke kapele přidal na sopránku i místní saxofonista William Valerián.

Úvodní večer festivalu také sliboval příchod jednoho z headlinerů festivalu, britských Alt-J. Z oblaku kouře, na pozadí s efektní stěnou LED diodových pásů, které reagovaly na rytmus jednotlivých skladeb (to bylo velmi efektní!) se vynořila trojice hudebníků a pak... přišlo menší rozčarování. Obrovské stěny samplů, které se hrnuly z pódia, občas donutily diváka jen složitě přemýšlet a detekovat (či dedukovat?), co vlastně hudebníci na své nástroje hrají. Navíc většinu času výrazně přebasovaný zvuk nepřispíval ke srozumitelnosti a zvukové pohodě ani v nejmenším. Pouze některé syrové skladby vyzněly relativně dobře a ukázaly sílu kapely nezastíněnou a nepřebitou vysamplovanými zvuky.  

Zdaleka nejsyrovější, nejupřímnější a nejméně podbízivý zvuk byl ke slyšení z úst, nebo spíše z nástrojů, kapely Květy okolo půlnoci na Kofola CS Stage. Pokud vám nevadilo obětovat možná největšího headlinera festivalu, americkou kapelu Imagine Dragons, rozhodně jste neprohloupili. Ačkoli frontman Martin Kyšperský zápasil během koncertu s laděním, dokázal vždy po několika vteřinách svými snovými texty přenést jinam i ty, kteří byli po několikahodinovém stání ve frontách na cokoli už značně unaveni jak fyzicky, tak psychicky. Citlivé zapojení samplů dovoluje kapele vytvořit hutný zvuk, který ale nepostrádá konkrétnost a nepotlačuje nebo nezakrývá Kyšperského zpěv. Na závěr prvního dne Colours of Ostrava rozhodně povedený koncert.

I přes organizační problémy prvního dne lze jasně říct, že jsou Colours v plném proudu a pozitivní náboj festivalu na každém kroku potvrzují davy fanoušků a dobrá atmosféra, přesně ta, na kterou jsme na tomto festivalu zvyklí.