Jako první na Main stage odpoledne odstartovalo americké seskupení Marky Ramone's Blietzkrieg, které zcela zřetelně svou tvorbou a vzhledem vzdává poctu legendární kapele Ramones. Svojí punkovou energií rozproudilo krev i tomu nejostýchavějšímu člověku. Bylo to znát i z početné části davu, která vesele pogovala, zatímco zpěvák měl jisté problémy se šňůrou od mikrofonu. Tu, svými zběsilými pohyby na stage,vytrhl na několik vteřin. Ono to vlastně ale ničemu nevadilo, je to přeci punk!
Festival, kde je stage diving běžný jako nasazené boty
Po této punkové náloži přišlo na řadu britské Skunk Anansie v čele s energickou zpěvačkou Skin. Ta svým podmanivým hlasem vyburcovala hojnou odezvu v publiku, že kdo netančil/neskákal, jako by nežil. Ona sama svůj projev několikrát podpořila skokem mezi lidi, což se po čase jevilo, jako úplně bežná věc. Proto nebylo divu, že si stage diving vyzkoušelo i bezpočet lidí v davu. Nakonec ani nevadilo, že část koncertu postihla průtrž deště. Lidé jako by z deště čerpali ještě další energii k řádění na energické melodie téhle britské kapely.
Bláto všude kam se podíváš
I přes doznívající déšť a zablácené cesty si bleskurychle dokázali dav získat jihoafričtí Die Antwoord. Ať už to je jejich chytlavými texty, výstředností nebo šíleným projevem, skvěle to funguje. Až je možná děsivé, kolika lidem se to líbí. Die Antwoord občas působí dojmem, jak kdyby přišli z jiné planety nebo z přelomu tisíciletí, kdy se elektronická muzika teprve rozšířila mezi širší část posluchačů. Vizuální stránka jejich koncertu byla ale opravdu povedená. To nejen díky neustálé změně róby obou zpěváků, ale také (často zvrhlou) vizualizací na pozadí. Nechyběly ani skoky mezi zhypnotizované publikum, ze strany divokého zpěváka.
Elektromagie
Závěrem programu na hlavní stage byla legenda elektronické hudby The Chemical Brothers. Půl druhé hodiny dokázali publikum udržovat ve stavu extáze a vzít je na cestu do vod elektra a trip-hopu.Takže nebylo divu, že se jim na oplátku dostalo skvělého publika, které si jejich vystoupení opravdu užilo. Skvělé vizuální efekty a instalace byly brány snad jako samozřejmost.
Ačkoli The Chemical Brothers byli posledním bodem na hlavní stage, zábava na ostrově neutichla do ranních hodin. Protože kamkoli se člověk poté vydal, narazil na tepající párty v různých stylech.
Možností, kde se člověk může zabavit, je opravdu bezpočet. Celý ostrov tak nabývá dojmu, že nikdy nespí - a ona je to možná i pravda. Kdo by chtěl spát, když může prožít týden nekončících mejdanů?