Čtyřčlenná skupina vystoupila v obsazení, které evokuje různé éry této slavné britské skupiny. Ze zakládajících členů skupiny již sice v kapele nikdo není, ale legitimním zástupcem počátků kapely je bezesporu bubeník John Marschall, který ve svých 77 letech se nebojí vyjet na turné (v původních Soft Machine hrál od roku 1971 až do jejich konce v roce 1984, od té doby hrál v různých reinkarnacích skupiny včetně této). Druhým rockovým kmetem v kapele byl další člen rytmiky – baskytarista Roy Babbington, který v Soft Machine Legacy nahradil zesnulého člena Hugha Hoppera.

Prohlédněte si také fotky z koncertu Soft Machine Legacy

Sestavu dále doplnili sedmdesátiletý kytarista John Etheridge, který v Soft Machine působil v letech 1975 až 1978 a hudebník Theo Travis, který kapelu doplňoval střídavě na příčnou flétnu, tenor či soprán saxofon, ale také se nebál pracovat s klávesami a midi efekty a smyčkovače.

Tato sestava tedy přišla Praze představit dílo britské kapely, jejíž počátky sahají až roku 1966. Kapelou prošla velká řada hudebníků včetně například kytaristy Allana Holdswortha nebo Alana Wakemana (bratrance Ricka Wakemana ze skupiny Yes).  Nicméně tato sestava nehledí jen do minulosti. V Paláci Akropolis postavila většinu svého repertoáru na písních ze společné nové desky nazvané Hidden Details, který ukazuje žánrový přesah skupiny jak do progrockových vln, tak i do jazzrockových.

Nástupní skladba jako kdyby navazovala na tvorbu legendárních Mahavishnu Orchestra kytaristy Johna McLaughlina, nicméně Etheridge osciluje právě na pomezí rocku a jazzu více než McLaughlin, technicky se mu ovšem hodně přibližuje a během koncertu si vystřihl poctivá sóla, která musela nadchnout každého fanouškového staré poctivé rockové školy. Ostatně jeho tvorba zahrnuje jak jazzové projekty (spolupráce s Bireli Lagrenem nebo tribut Stéphanu Grappellimu) tak i rockové pocty Frankovi Zappovi v kapele Zappatistas.

Hrdinou večera se bezesporu stal bubeník John Marschall, u něhož mohl člověk jen s obdivem zírat na jeho tvrdou a přesnou techniku hry doplněnou navíc o skvělý zvuk bicích. Je neuvěřitelné, že tento pán v 77 letech dokáže utáhnout koncert s takovým nasazením a dát si ještě i poměrně hodně náročné bicí sólo!

Pochválit ovšem je potřeba i multiinstrumentalistu a nejmladšího člena kapely – Thea Travise, který kapelu zvukově rozvíjel právě jak na saxofony, flétnu tak i klávesy spolu se smyčkovači. Ze starších skladeb zazněly během koncertu například melancholická Kings and Queens, Palace of Glass nebo Bundles.

Je dobře, že i mladší posluchači stále ještě mají možnost se seznámit s hudbou, která od 70. let bořila hranice mezi jednotlivými žánry. Je úsměvné, že valná většina těchto skladeb by dnes neprošla výběrem do rádia vzhledem k náročnosti kompozic. Navíc jsou revivaly, které jsou svým vzorům spíše ostudou, to se ale nedá tvrdit o Soft Machine Legacy, kde nejen, že tito hudebníci přehrávají věci ze starší éry Soft Machine, ale také tvoří i nové věci jako právě velice zdařilou desku z letošního roku Hidden Details.