Bluesový, 43letý kytarista Derek Trucks pochází z hudební rodiny, je považován za zázračný talent a je členem The Allman Brothers Band. A také se oženil s o 9 let starší bluesovou kytaristkou a zpěvačkou Susan Tedeschi. Právě oni dva v roce 2010 založili kapelu, která nese jejich jména – Tedeschi Trucks Band – a přizvali si k sobě dalších 10 muzikantů.
Tento ansámbl přivezl více jak dvouapůlhodinovou smršť, během které zazněl průřez celé jejich dosavadní tvorby včetně skladeb z letos vydané desky I Am the Moon. Tato deska je epickým čtyřalbem a postupně během tohoto roku vycházely její části. Nyní na podzim vyšla ještě jednou jako dvouhodinový celek. Umělci se pro vznik 24 autorských skladeb inspirovali u perského básníka z dvanáctého století Nizámího Gandžavího a jeho stostránkovou báseň Layla a Majnun vycházející z arabské legendy pojali po svém a propojili ji s obdobím pandemické izolace. K tomuto netradičnímu projektu také přichystali filmy, které lze zhlédnout na kanálu youtube.
Ale také se pro tento projekt rozhodli proto, že předtím naživo hráli celou verzi alba Layla and Other Assorted Love Songs od kapely Erika Claptona – Derek and the Dominos. (Derek Trucks dostal své křestní jméno právě podle této skupiny.)
Ale zpět k samotnému koncertu. Akademická čtvrthodinka se nekonala a s úderem osmé hodiny večerní již kapela v plné sestavě stála na pódiu. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že se bude jednat o nevšední hudební zážitek. Zastřený a hravě nakřáplý hlas Susan Tedeschi dominoval celému koncertu, a ta si vytříbeně pohrávala s výškami, frázováním i procítěnými refrény spolu s doprovodnými zpěváky například v nových skladbách I Am the Moon, Take Me As I Am nebo Playing With My Emotions s chytlavým riffem. Nezapřela však ani svůj kytarový talent, doprovázela se po celý koncert a hned dvakrát famózně sólovala v hlouběji laděných tónech své kytary.
Za kytarového, především slidového virtuosa večera však jednoznačně platil Derek Trucks a jeho kytara – kontrastně ke kytaře Susan – ve výše posazených zpívajících tónech. Mlčenlivý a trochu plachý Derek, který před publikem vsadil pouze na svůj kytarový projev, potvrdil, že v mladší bluesové generaci si své čestné místo rozhodně obhajovat nemusí.
Především si cením promyšlenosti setlistu, který se s každou zastávkou turné výrazně obměňuje, stroze nepřehrává pouze poslední kousky, ale nezapomíná na starší skladby. Idle Wind z alba Made Up Mind z roku 2013 ve své hravosti popustila uzdu tříčlenné dechové sekci. Drzé tóny saxofonisty Kebbiho Williamse zazněly hned několikrát, ale trumpetista Ephraim Owens i trombonistka Elizabeth Lea dostali výraznější prostor až na samém konci. Právě tato sekce skvěle posunuje hranice bluesového žánru podobně jako o dechy okořeněná kapela Roomful of Blues k funku. Z pro mě zatím nepřekonaného alba Signs z roku 2019 atmosféru zklidnila melancholická When Will I Begin a naopak krev rozproudila k tančení dovádivá Shame.
S vokály se se Susan střídali hned další čtyři doprovodní zpěváci. Klávesista Gabe Dixon si nejenom vyhrával se svými hammondkami, ale jeho přímý pěvecký výkon nejlépe pasoval k hlavní zpěvačce. Autor nápadu konceptu I Am the Moon Mike Mattison prokázal své kvality především efektně v rozsahu, Mark Rivers působil s mnoha hlasovými kudrlinkami jemně, mnohdy až muzikálově. Alecia Chakour se výrazněji nepředstavila, ale její tamburína doprovázela dva bubeníky ve většině písní.
Dva bubeníci. Není to moc? King Krimson si to nemyslí a Tedeschi Trucks Band také ne. A právě bubenické neuvěřitelně poutavě vystavěné sólo Tylera “Falcona” Greenwella a Isaaca Eadyho, kterou kapela ukončila první set před zbytečně dlouhou půlhodinovou pauzou, patřilo k vrcholům večera. Groovy, které vévodily mnohým skladbám, okořenily již tak bohatou žánrovou fúzi. Oproti tomu baskytarista Brandon Boone lehce svou šanci sólově vyniknout promarnil méně výraznou pasáží.
Před čtyřmi dny v Praze vystoupila americká jazzová skupina Snarky Puppy, jejíž počet dosáhl v deseti členech v podstatě jazzového bigbandu, Tedeschi Truck Band se s 12 muzikanty pasovali v podstatě na malý orchestr, a i když některé nástroje spíš splynuly s celým tělesem, slyšet Tedeschi Trucks Band naživo je především díky talentované manželské dvojici vlastně těžko popsatelný zážitek, při jehož délce se posluchač nestihne ani podívat na hodinky. Susan a Derek nabídli českému publiku při první zastávce bravurní a profesionální show a doufám, že nebude na dlouho poslední!
