„Sympatická a půvabná dáma," řekli si asi návštěvníci zaplněného klubu, když je z pódia poprvé oslovila Badi Assad. Ta zahájila koncert netradičně - povídáním o své početné rodině, odkud pochází a kolik jejích bratrů rovněž hraje na kytaru. Krátce nato ovšem spustila příjemnou latinu, při níž hned dala najevo, jak má vysoké hlasové dispozice. K tomu se navíc doprovázela na nevšedně vypadající elektrickou kytaru, která ovšem měla nastavený zvuk akustické kytary.
Čtěte také: Do Česka se vrací legenda fusion Larry Coryell se svým novým projektem
Konstrukce její kytary sice byla originální, ještě originálnější však bylo její vystupování. Badi Assad je pověstná svými hlasovými experimenty, které by vzbudily obdiv jistě i u populárního Bobbyho McFerrina. Od mírných poloh přes divoké se barva jejího hlasu měnila jak chameleon. Když nehrála na kytaru, pleskáním po tvářích, případně i po krku, dokázala úžasně imitovat perkusivní nástroje.
Dá se tedy říci, že Badi Assad je vlastně zpěvačka, kytaristka a ještě navíc perkusistka v jedné osobě. Na své si přišli zajisté i milovníci kytary, neboť Badi na kytaru zkrátka opravdu umí velice dobře hrát, však si ji pro své světové turné vybrali v roce 2004 samotní jazzoví velikáni Larry Coryell a John Abercrombie. Tehdy přirozeně zapadla mezi tyto kytarové veterány a ukázala, že svým způsobem se jim vyrovná i po technické stránce hry.
Soudě dle jejího setlistu, který ovšem, jak sama přiznala, si zapomněla v hotelu, se Badi Assad přijela do Prahy představit spíše jako zpěvačka. Právě její experimenty, kdy dokáže najednou zpívat a zároveň se jakýmsi „pomlaskáváním" doprovázet, budily u přítomných velké nadšení, a právem tak byla po každé podobné skladbě oceněna zaslouženým potleskem.
Pro její hlasivky to jistě zároveň musela být dost náročná zkouška, proto si mezi skladbami dávala kratičké pauzy, aby se napila vody. Tyto mezery ovšem vyplňovala povídáním o sobě, své rodině či cestování, čímž rovněž diváky bavila. Na ní samotné bylo vidět, že temperamentní brazilskou povahu nezapře, což dokazovala svým častým, a pro přítomné jistě nakažlivým, smíchem.
Badi Assad zahrála i populární skladbu Valse d'Amelie od Yanna Tiersena
Kromě vlastního repertoáru zahrála i několik zajímavých coverů, jako ten nejchytlavěji pojatý je třeba zmínit Valse d'Amelie od Yanna Tiersena. V jejím aranžérském podání i covery ovšem zapadly do jednoho celku příjemné nálady, kterou splétala s pomocí technicky promyšlených kytarových sól, hlasového rozsahu a jeho častých proměn. S diváky se rozloučila po takřka hodině a půl dlouhém koncertu přídavkem, při němž opět bušením dlaněmi do tváří a krku ukázala, že umí odehrát dokonce celou melodii písně.
Je prostě neuvěřitelné, co tato nenápadná Brazilka dovede. V Praze ten večer jistojistě dokázala, že její národ má prostě hudbu v krvi, a ona sama navíc navazuje na odkaz, či spíše ho rozvíjí dále, takových osobností, jako jsou zpěvačka Flora Purim, perkusista Airto Moreira či skladatel Antonio Carlos Jobim. Od každého z nich si vzala evidentně to nejlepší.
