Říjen. Když se přesuneme do října roku 2014, připomeneme si úmrtí legendárního hudebníka - baskytaristy Jacka Bruce, který taktéž hrál v trojlístku Cream. Muzikant zemřel v sobotu 25. října v anglickém městě Suffolk na onemocnění jater. Bylo mu sedmdesát jedna let. Nyní, 6. října zasáhla fanouškovskou základnu kapely další smutná zpráva. V osmdesáti letech zemřel bubeník Ginger Baker. 

V roce 1966 vznikla dnes již legendární kapela The Cream, jejíž zakládající členové jsou bubeník Ginger Baker, kytarista Eric Clapton a právě baskytarista Jack Bruce. Žánrově se kapela nechávala unášet na blues-rockové vlně s jazzovými, hard-rockovými i psychedelickými prvky. „Ze začátku nechtěl Ginger o Jackovi ani slyšet a bylo na něm vidět, jak moc je mu to proti mysli... nakonec souhlasil, že si to promyslí,“ píše ve své autobiografii Eric Clapton. „Chtěli jsme hrát muziku, podle který by nás hned poznali, a která by zároveň posunovala hranice toho, na co byli posluchači tehdy zvyklý. Často jsme to řešili tím, že jsme zkrátka jamovali... Většina těch diskuzí a hádek probíhala mezi Gingerem a Jackem, který oba skládali vlastní věci,“ vyjadřuje se dále stále hudebně aktivní Eric, který zrovna tento týden oznámil své evropské turné včetně pražské zastávky.

Během své existence natočili v šedesátých letech čtyři alba, která dnes již patří mezi zlomová pro současnou hudební kulturu. Fresh Cream vyšlo v roce 1966 a následně vycházela další tři vždy s ročním odstupem – Disraeli Gears, Wheels of Fire a Goodbye. V roce 1993 byla kapela uvedena do Rock´n´rollové síně slávy a ve stejný rok se kapela znovuobnovila. Ještě jednou se Cream sešli na pódiu v roce 2005 v Royal Albert Hall a záznam z tohoto vystoupení vyšel na DVD i CD. Znovu ale členové řešili osobní problémy uvnitř, a tak se trvalý návrat na scénu nekonal. Kapela měla vliv i na ostatní hudebníky včetně Jeffa Becka, Joea Bonamassu či Led Zeppelin.

Baker byl pak členem kapely Blind Faith, ale založil také jazz-rockovou kapelu Ginger Baker's Air Force. Hudebník navštívil Nigérii, kde studoval africkou rytmiku, v 80. letech žil v italském Miláně, kde založil bubenickou školu, a na čas zakotvil také v americké Kalifornii, kde hrál funk a africky laděný jazz. Jeho hra na bicí byla vždy výjimečná a atraktivní pro jeho okázalý způsob hry, byl to showman a průkopník, jelikož používal dva basové bubny namísto jednoho. Stal se známým též používáním mnoha dalších perkusních nástrojů a právě oněch afrických rytmů v západně laděné hudbě.