Britský skladatel, kytarista a zpěvák, Alasdair Bouch, ve své hudbě navazuje na anglické písničkářství založené na textu, koketuje s novým pojetím blues i lehkým rockem. Již před pěti lety se přestěhoval do Prahy, kde dodnes žije a vystupuje. V březnu roku 2010 nahrál album First Person Singular, která obsahuje Alasdairovu výraznou skladbu Charlie Parker´s Postcard.

O rok a půl později přichází Alasdair s dalším autorským počinem s názvem Second-hand Lullabies. Na desce se představí s deseti skladbami a hned počáteční píseň – Fill My Time – je velmi dobrým startem. Skladbou s příjemným podkladem kytary a rytmických bicích nastíní, kam se bude album ubírat. Příjemný začátek, který se s první slokou mírně rytmicky i kytarově pozmění, ukáže něžný i kvalitní Alasdairův hlas. Dojde i na doprovodné ženské vokály, které skladbu zpestří.

V následující rozverné Keep It Hid, kde Alasdair zpívá chraplavým hlasem, se zapojí i další nástroj – harmonika. Jednou z nejvýraznějších a nejpovedenějších skladeb na albu je třetí zvukově odlišná Here, pomalá kytarovka s teskným textem i melodií. V téhle skladbě se autor nejvíce projevil spolu s opravdovým skladatelským talentem a procítěností. Dalších několik skladeb se spíše pohybuje na průměrnější úrovni. Kytara je zde hlavním mluvčím, texty nadále jako celek fungují.

Troška blues, špetka akustiky a hrstka folku

Skladba Worst Behaviour, která se mezi zmíněné průměrné počiny také řadí, bohužel svůj potenciál zazdívá ve velmi popové melodii. Snaha o chytlavý zvuk v tomto případě zbytečně překrývá dobrý text. Stejný problém poznamenává i předposlední This Song´s About 

You, která už zmizela v pop-rockových rytmech úplně.

Outside Inside se vydává úplně do jiných dimenzí, slunečný, letní rytmus pohodové písně sice nastiňuje bezstarostnost, ale znovu se vytrácí písničkářský um hudebníka a zakotví v líbivosti. Krátké sólo harmoniky zde alespoň na chvilku osvěží zvukový vzduch. V další skladbě One Of Those Things jsme zase doma. Slova zřetelně vyznívají mezi zajímavým, stále se opakujícím podkladem kytary. V tomto kousku nacházíme tradiční písničkářství jako takové, a přesto je velmi svérázné a vydává se vlastní cestou.

Nahrávka je zakončena skladbou Second-hand Lullaby, po níž bylo pojmenováno celé album. Už tímto skladba předznamenávala jistou výjimečnost. Při poslechu člověka skladba zcela pohltí. Kromě zdařilého textu i melodie skladbě velmi sluší zvolený aranž kytary, bicích, doprovodných hlasů i prostředního kytarového sóla.

Někdy se nevyplácí srovnávat interprety mezi sebou. Avšak v hudbě Alasdaira Bouche posluchač uslyší mnoho inspirací. V pomalejších a procítěných písních je slyšitelný odkaz na irského zpěváka a kytaristu Glena Hansarda. Autor však pojímá hudbu po svém. Obrací se na starší vlivy blues i písničkářské tradice a folku v novém hávu. Album je vystavěné hlavně na nevšedních a promyšlených textech, které se stávají největší výšinou. Více chytlavé melodie sice trochu ruší celkovou výstavbu, ovšem skladatelsky se Alasdair pustil do vod, kterým dobře rozumí, a dokáže svůj svět sdílet skrze hudbu. Práce s doprovodnou či výraznou kytarou se prolíná i střídá, což album střízlivě osvěžuje. Seřazení skladeb se vydařilo, více nadupané skladby vystřídají melancholické a pomalé melodie, posluchač tak stále čeká, kam se hudebník vydá v další skladbě.