Hned první nahrávka dua Lévi-Faix zavede posluchače do světa odlišného od klasického pojetí skladeb, řekněme takových, které sestávají z refrénu, sóla a sloky. Konvenční sestavení skladeb zde posluchač nepotká. Naopak oba hudebníci kladou velký důraz na inovaci v rámci prezentace, což vyplývá i z faktu, že album bylo natáčeno při koncertě.

Skladba Ale co Vánoce začíná do ticha zpěvem, který postupně nabírá na síle, poté se připojí doprovodný klavír. Tóny přeskakují mezi hlubokými až k čárkovaným oktávám, Jan Faix zahrne v písni celou klaviaturu a chvílemi klavír přebírá i funkci perkusivního nástroje. Skladba přechází z velmi jasných a úderných pasáží do ponurého zpěvu plného melancholie.

Příklad několikanásobné synkreze mezi uměleckými druhy lze pozorovat nejen ve skladbě Jenom se nestat kultovními blby. Velmi progresivní začátkek sestavený z různých zvuků kazetových magnetofonů, ale i ze hry na struny klavíru, vystřídá operně laděný zpěv. Častým prvkem, který rozbourává zpívaná místa, je použití citoslovcí i jemné přechody mezi zpívanými místy a mluveným slovem. Jedna píseň tak začíná s jasně pěveckým záměrem a překlene se do melodramatu s jednoznačným důrazem na dramatický přednes.

Mezi nástroji se objeví leccos

Stejně tak je pozoruhodné splynutí poezie s hudbou. Literatura v tomto případě funguje po své ose, ale v podání Lévi-Faix je jedno od druhého takřka neoddělitelné. Básním Bedřich Lévi dodává herecké vzezření, důraz na každé slovo. Na všem se také podílí výrazný zpěv. Ve skladbách zůstává básnická tajemnost, nedořečenost i prostor pro vlastní interpretaci, což již navozují na první pohled zajímavé názvy jednotlivých skladeb. Bedřich přednesem i Jan celkovým zapojením hudby spíše ukazují prostřednictvím vyjádřených emocí jednu možnou variantu, na posluchače apelují velmi rychlými přechody mezi jemností a agresivitou, jasnou harmonií a disharmonií i prací s rytmickými částmi a místy, kde rytmika zcela chybí. Vše je tedy založeno na kontrastu.

Ve skladbě Třínecky si Bedřich vyhrává s hlasem. První polovina se nese na velmi emocionálně vypjaté vlně, doplňuje ji mnoho odlišných zvuků, které se rytmicky opakují. Důležitou roli hrají na celé desce také netradiční nástroje. Kromě jmenovaných kazetových magnetofonů a klavíru umělci využívají různé předměty denní potřeby, daxofon, trumšajt nebo speciální housle morťačky.

Deska Žalováni z nebytí vyžaduje při poslechu velkou pozornost a myšlenkovou účast prakticky po celou dobu. Motivů k zachycení, ať v jednominutových či delších skladbách, je přehršel, a posluchač je tak neustále konfrontován s netradičními zvuky, rychlými zvraty melodie i zpěvu a výraznou expresivností. Stěžejní linie textů, které obsahují hru se slovy i kontrastní témata včetně sexuality i židovských námětů z pera básníka Zdeňka Lebla a jeho sbírky Ticho & Spol., celku vévodí. Z těchto aspektů ihned vyplývá, že jeden poslech, i když soustředěný, rozhodně stačit nebude.

Jediná nevýhoda desky zůstává. Koncertní možnosti a prezentace obou muzikantů na pódiu se zcela výjimečným vystoupením se z audia zcela vytratí, a tím větší nátlak je uvalen znovu na hlubší vnímání.

Album v rámci českého trhu oplývá originalitou. Skladby se dají poslouchat postupně tak, jak zazněly na koncertě, ale posluchač si může zvolit i kompozici vlastní, a ani tím nenaruší jejich následnost. Deska srší nápadem a energií, avšak adresována bude pro velké hudební fajnšmekry s pochopením pro poezii.