Samotný obal desky zaujme na první pohled. Charlie a Juwana kdesi v Americe. Velmi sympatické je také vzezření samotného nosiče uvnitř, který vystylizovali do malého vinylu. Ale přistupme k dvanácti autorským skladbám alba The Blues Keeps You Alive.

Hned první skladba odhalí témata textů, ze kterých vycházejí i ostatní písně. Jako hlavní motiv vyvstává láska, její naplněná tvář, její úskalí i krásné chvilky. O to více expresivnosti umocňuje tato témata Juwanin hlas. Never Say I Love You začíná poklidným, avšak se záměrně vystavěným úvodem skládajícím se z kytary a harmoniky, který přímo naznačuje dálky, do nichž se posluchač na albu vydá. Poté se skladba přenese do velmi zvučného rytmu, který získá ještě více energie prostřednictvím výrazného Juwanina zpěvu.

Skladba, po níž se jmenuje celé album, nevinně započne úderným sólem bicích, na opakující se melodii se nabalí harmonika a nakonec se vše ucelí zpěvem. Již na první poslech se sloka nese v tónech, které jsou ihned zapamatovatelné. A následuje vyvedený refrén, díky kterému se skladba zařazuje k nejvýraznějším písním alba. Zpěv se střídá s harmonikou a pak se zcela rytmus poddá Charlie Slavikovi.

Jedna bluesově výrazná kompozice skončí, další navazuje. J´s Juke Joint (Let It All Hang Out) představuje svižnější blues. Juwana zde předvede nejen přesné frázování, ale také si pohrává s hlasem, který přenáší z jemnějších poloh do chraplavých. Prožitek této skladby je jednoznačný, Juwana si napsala skladby přímo na tělo. Mnoho hudebníků, které tentokrát zahrnul onen název All-Star Mojo Band, se velmi efektivně podílí na zvuku skladeb. Kytara v podání Marcela Flemra si lehce pohrává s harmoniemi a přináší další linie, ale i přesto zapadá jeho nástroj do celku a umírněně vyniká.

Mezi další výrazné skladby na desce patří Married to the Blues a I Don´t Miss You. V prvním případě kraluje písni Juwana s neuvěřitelným nasazením a poetikou, kterou do skladby přináší. Povedený part vyplňující sólovou část si zde odehrává Charlie a Marcel Flemr. Druhá jmenovaná se od ostatních odlišuje strukturou. Odlehčeným rytmem proplouvá mezi tóny, nástroje se zbytečně nedostávají do popředí – pouze doprovázejí zpěvačku.

Albu dominuje autorské pojetí blues

Bluesová deska by se neobešla bez cover verze. Tentokrát byla zvolená Hound Dog od Big Mama Thornton ve zpomalené verzi. Druhá píseň, která není úplně tak cover verzí, ponechává základ originálu Roberta Johnsona, ale pokračuje po svém. Hlavně v textu. Ženský hlas však píseň umocňuje jiným pohledem a Juwana napsala jakousi parafrázi na původní znění textu ze třicátých let. Ke konci píseň nabere na obrátkách a zrychlí.

Kompozičně skladbám není prakticky co vytknout. Každá přináší nový zvuk, ale i přesto je od prvního tónu rozpoznatelné, že se jedná o rukopis Juwany Jenkins. Ve všech písních jednoznačně vévodí svým hlasem, ze kterého přímo vyzařuje energičnost a zpěvačka si vyhrává se zvukovou stránkou slov. Klasické pojetí blues však Juwana posouvá do dnešní doby a ještě lépe řečeno, do naší republiky.

Skladby jako celek však vyznívají jako od starších bluesmanů. Juwana by se dala lehce začlenit mezi majitelky zvučného hlasu ze starších časů. Na první poslech ze skladeb sálá nepotlačená autentičnost, charismatické pojetí, které vtáhne posluchače a nenechá ho vydechnout, než dohraje poslední tón. Do skladeb se dostávají různé odnože blues i jeho příbuzných žánrů, je možné slyšet lehce laděný hlas do gospelu, r'n'b, soulu, ale i swingu. Velká škála a ohromná roztříštěnost i spojitost mezi styly. Hned v druhé skladbě můžeme slyšet i rock'n'rollový základ. Vše táhne velká osobitost nahrávky. Juwana i All-Star Mojo Band využívají všechny možnosti, které blues nabízí. Představují klasické pojetí tohoto žánru, které však v jejich úpravě funguje a posluchači nabízí z poslechu skutečný zážitek.