Mladá folková zpěvačka Lucie Redlová, která je dcerou Vlasty Redla, několik let působila v moravské skupině z Velkého Meziříčí Docuku. V kapele hrála na mandolínu a také zpívala. Její sólová kariéra zahrnuje již několik alb i spoluprací s jinými hudebníky, poslední studiové album Křižovatka vyšlo letos.

Po textové stránce se album vypořádává s různými tématy. Na povrch se dostávají jasné odkazy na ukotvení v prostoru, tedy na Moravě. Některé skladby získávají příjemný nádech díky vcelku povedeným textům. Tento fakt je však velmi nevyvážený s tím, že v jiných skladbách či v jejich částech je posluchač postaven před slova zahalená do klišé či stále se opakující nevýrazné verše. Některá dokončení veršů zní strojeně, pouze aby se splnila rýmující se linka. Dalším prvkem, který spíše posluchače splete, jsou úsečné jednoslovné věty, které tvoří refrén, ale další sdělení se bohužel vytrácí.

Na albu lze nalézt mnoho žánrových odkazů. V první řadě folk ovlivněný rockovými postupy. Tyto dva žánry se prolínají a střídají patrně nejčastěji. Avšak například pohodovka Je noc se nese na poklidném základu akusticky znějícího doprovodu. Ve jmenované skladbě vyznívá hlavně Luciin altový hlas.

Poslední skladba alba Na Lhotách, kde se v textu objevuje křižovatka, podle které se jmenuje celé album, je velmi výrazným počinem. V kompozici se vyváženě střídají zpívané pasáže s instrumentálními. Nástroje od počátku vedou hlavní linku, pracují se změnou údernosti. Chvilku píseň plyne v poklidném tempu, poté se ale změní s refrénem o bozích a valašském kraji na rockově vyznívající. S lehce zkresleným zvukem v pozadí skladba také končí. Na albu patří mezi povedené kousky.

Album Křižovatka je plné protikladů. Najdou se na něm vcelku povedené počiny ze žánrové škatulky, jako celek ale deska po několika písních působí monotónně. Ani na konci se výhybka nepřehodí. Když se posluchač myšlenkově věnuje textům, stále čeká více. Slova sice do melodií zapadají, ale neobjevuje se v nich prakticky nic, co by dnešního posluchače ohromilo.

Deska se vymaňuje ze zaběhlých kolejí dnešních interpretů, což je její velké plus. Přináší s sebou rovněž velkou dávku energie. Další výrazný klad lze sptařit v samotném hlasu zpěvačky, který po celou dobu zní nenuceně a vyhrává si s délkou slov. Pasáže s jasnou linkou akustické kytary se řadí k povedeným částem.