Tentokrát Limbo vydává svůj živý koncert, který se uskutečnil v Korandově sboru v Plzni. Nádherná akustika sálu z nahrávky doslova čiší a svůj vliv to mělo určitě i na výkony všech čtyř hudebníků. Limbo, ve složení Pavel Hrubý (sopran a tenor saxofon, bass klarinet), František Kučera (trumpeta a křídlovka), Taras Vološčuk (basa), Dušan Černák (bicí), musí být pro posluchače i jiné hudebníky po poslechu tohoto záznamu velkou inspirací a vzorem.
Slyšet tak nádherně hravou skupinu, která se neutápí v klišoidních jazzových postupech a naopak vnáší nádherný neklid do své hudby, aby vzápětí zahřála srdce posluchačů příjemným sólem či melodií. Koncert Limba se dá vystihnout několika slovy - neustálé překvapení, hravost, radost. Z nahrávky je to patrné každým coulem, jak si hudebníci koncert užívají a vydávají ze sebe to nejlepší. Komunikace mezi členy kapely je úžasná v prolínání společných částí i návazností sól.
Skupina neváhá jít za hranice žánrů, neztrácí ovšem svoji originálnost
Limbo není typicky jazzovou skupinou, ostatně je to dnes celkem běžné, že se žánry často prolínají. V písních a sólech této čtveřice hudebníků nacházíme například vlivy severské tradice, jazz rocku či swingu, avšak vše ve formě dostatečně svébytné, aby posluchač pochopil, že Limbo si našlo svoji tvůrčí cestu, po které je pro posluchače fascinující se vydat.
Kapitolou samotnou jsou sóla. Není pochyb o tom, že všichni čtyři hudebníci jsou po technické stránce naprosto úžasní, přesto je rozdíl mezi technikou a procítěností hry. Na perfektní bicí doprovod, dá-li se tak nazvat nápadité tečkování a vyhrávání Dušana Černáka, navazuje energicky dramatická basová linka Tarase Vološčuka. Do tohoto zdánlivého neklidu vnáší řád klidný a sebejistý zvuk trubky nebo klarinetu. Komunikace v takových momentech je prostě obdivuhodná a mnohý posluchač by při poslechu mohl údivem zapomenout zavřít ústa.
Své určitě udělalo i akustické pojetí Limba, které tak představilo v tomto kabátě své starší skladby, jako je tomu například u písně Dumka, které akustické složení kapely vyloženě svědčí. Meditativní polohy skladby jdou vyloženě na dřeň možností a skupina využívá celého možného prostoru k získání dokonalé atmosféry.
Od groovových a meditativních poloh se posluchač na záznamu dostane i k čistě improvizačním částem, jako je tomu například u skladby Duo Paca, kde můžeme sledovat dokonalý dialog mezi bicími a trubkou. Je zřejmé, že kapela se ráda poslouchá a staví na dokonalém souzvuku přizpůsobenému konkrétnímu místu a času. A má-li prostor Korandova sboru, kde se uskutečnil koncert Limba, v sobě onen mysteriózní faktor, pak je výsledek vystoupení důkazem, že svůj vliv to na výkon kapely určitě má. Je radost nechat se unášet vlnami pomalých rytmů a sól, jako je tomu například ve skladbě From the Bottom of My Heart.
Zajímavým postupem je i určitý protiklad rolí hudebníků. Dá se často postřehnout, že rytmika má někdy útočnější zvuk než trubka či klarinet, které naopak zklidňují skladbu, a tímto kontrastem vytváří skupina opět onu atmosféru dokonalého napětí.
Když se posluchač odvrátí od klidnějších skladeb, Limbo mu naservíruje pekelně ostrý breakbeatový guláš, čímž opět ukazuje na svůj moderní přístup k žánru. Na podobných kontrastech svého času stavěl například Erik Truffaz, avšak v pojetí Limba je nám nabízena „třetí cesta". Hudebníci si umějí v každém ohledu vše přizpůsobit svým potřebám, a předvádí tak dokonale svébytné pojetí v každém ohledu.
Přečtěte si také recenzi experimentálního počinu Kora Et Le Mechanix
Ačkoli má koncert celkem hodinu, poslech desky uteče jako voda. Mozek při poslechu zkrátka nedostává prostor k lelkování, je permanentně zásobován zajímavými vjemy a nevnímá čas. Limbo tímto opět dokazuje, že patří mezi opravdu nejzajímavější jazzové sestavy u nás. Hravost a radost ze hry Limba by mohly být příkladem pro ostatní jazzové skupiny působící v českém prostředí, protože kdyby všechny skupiny hrály takto originálně, posluchačská základna u nás by se brzy mnohonásobně rozrostla.
Koncert vyšel u vydavatelství Polí5, obal desky a booklet vytvořil výtvarník Josef „Šporgy" Švancar. Dá se jenom dodat, že tato nahrávka by neměla chybět ve sbírce žádného hudebního fajnšmekra.
