Kapela Muff se od počátku svého vzniku před 14 lety vypracovala mezi nejoriginálnější kapely, které v současnosti na české jazzové scéně můžeme nalézt. Není také divu, její členové jsou totiž ostřílení harcovníci, jejichž hlavní pole působnosti se však nachází spíše v jiných projektech, často i velice žánrově odlišných. Možná právě proto z každé skladby skupiny Muff cítíte takovou lehkost a nadhled, podtržený pochopitelně mnoha zkušenostmi a ryzím muzikantstvím všech členů.

Čtěte také: Za šeptajícím nebem s Moimirem Papalescu a Petrem Venkrbcem

Důkazem, že se kapela Muff nebojí experimentovat a prošlapávat cesty v Čechách ještě převážně neprošlapané, je právě jejich nejnovější album MUFF-VOL. 2. Oproti dřívějším počinům kapely je toto album mnohem více prosyceno eletronikou a je výrazně experimentální. Tradiční pojetí komplikovaných saxofonových melodií a rozsáhlých harmonií je zde totiž poněkud potlačeno a na jejich místo se mnohem více prosazuje právě elektronika. Nasamplované zvuky slyšíme více či méně prakticky ve všech skladbách, ale jsou zasazeny do celkového kontextu kompozic vkusně a citlivě. Kromě toho jsou skladby prostoupeny i řadou ruchů, tanečních smyček a vtipných posáží na pozadí (např. projev jakéhosi nejmenovaného muže v závěrečné fázi skladby Mr. Elektrik).

Právě tento aspekt nadsázky a humoru je pro kapelu Muff typický a posouvá běžnou hranici hudebního vyjádření i někam dál (na tomto místě není možné nevzpomenout na skvěle zakomponovaný projev příslušníka StB v jejich starší skladbě Plastic People). Dalším vtipným aspektem alba jsou i názvy některých skladeb (např. Zitkova kompozice Rosemary má zrcátko). Ústředním elementem většiny skladeb je saxofon Marcela Bárty (často ještě výrazně melodicky podpořený kytarou Jiřího Šimka), přesto ale nejsou skladby nijak výrazně saxofonové. Naopak velmi často jsou melodické party střídány klávesovými plochami Jakuba Zitka a smyčkami samplovaných zvuků. To vše za podpory bezchybných groovů v podání bicích Romana Víchy a baskytary Jakuba Vejnara.

Řada skladeb na albu vznikala jen na bázi menších myšlenek či motivů a do výsledné podoby vykrystalizovaly zkoušením a jamováním, přesto však žádná z nich nepůsobí nekonzistentně a nedotaženě. Ba naopak, každý tón, zvuk i klidná pasáž má svůj smysl a navozuje přesně takovou atmosféru, jakou má. Autorem většiny skladeb je Marcel Bárta, ale v několika případech se v autorské kolonce bookletu objevují i jména klávesisty Jakuba Zitka a kytaristy Jiřího Šimka.

Album MUFF-VOL. 2 je velmi zdařilým počinem a nezbývá, než autorům popřát hodně energie a nápadů na další desku. Než se tak stane, můžete kapelu Muff navštívit na některém z jejích koncertů, například 6. března 2014 v jejich domovském Jazz Docku.