Americký bluesrockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa se může pyšnit velmi pestrou hudební kariérou, během které se věnuje sólové kariéře, komponování, pravidelnému koncertování i nejrůznějším spolupracím. Desky se svou autorskou hudbou vydává velmi často a v jeho případě platí, že kvantita rozhodně neubírá kvalitu. Proslavil se ale také spoluprací s bluesrockovou divou Beth Hart, která se do České republiky pravidelně vrací odehrát vyprodané koncerty, s níž vydal tři studiová alba složená z nejrůznějších cover verzí, nebo se supergroup Black Country Communion v čele s Glennem Hughesem.
Koncert Joea byl již několik měsíců vyprodaný. A není se čemu divit. Kdo již Joeův koncert zažil, počítal s tím, že je hudebník dochvilný. Následoval hutný, více než dvouhodinový set složený ze singlů jednotlivých desek. Co si budeme namlouvat, osm let je v kytaristově kariéře vážně mnoho, a tak měl opravdu z čeho vybírat. Naopak na některé skladby posledních let jednoduše nezbyl čas, nicméně setlist oproti jiným zastávkám evropského turné výrazně pozměnil.
Dlouhé skladby, ve kterých se střídala sóla jednotlivých nástrojů kapely i fenomenálního Joea, měly říz, zněly ostře i sentimentálně a především v nich mistr svého nástroje předvedl vynikající techniku. Doprovodná kapela čítala šest členů včetně druhého kytaristy Joshe Smithe a baskytaristy Calvina Turnera. V březnu letošního roku zemřel Michael Rhodes, bývalý baskytarista Joe Bonamassy a taktéž jeho dobrý přítel, který hrál například s Dolly Parton, Dixie Chicks nebo Ettou James. V roce 2013 začal s Bonamassou spolupracovat a nahrál s ním alba Different Shades of Blue (2014) a Royal Tea (2020). Nejvíce vynikala hravá sóla i doprovody klávesisty a varhanisty Reeseho Wynanse, který se může pyšnit spoluprací s Buddym Guyem, Johnem Mayallem, ale hlavně se Steviem Ray Vaughanem. V průběhu večera pestře míchal hammondky, fendera i klavír znějící z kláves Roland, díky čemuž se celkový zvuk přenášel do 70. let minulého století.
K poslední dekádě tvorby Joea Bonamassy neodmyslitelně patří doprovodné ženské vokály v refrénech, které podobně jako tvorbu folkového barda Leonarda Cohena příjemně okořenily. Díky podání neunavitelně tančících zpěvaček Jade MacRae a Danielle De Andrea nechyběly ani na koncertě. Bubeník Lamar Carter si střihl nikterak překvapující, ale efektní sólo ke konci programu.
Playlist čítal 12 skladeb a jeden přídavek od bluesrockově laděných vypalovaček typu Evil Mama přes svižný rock and roll, soul až po baladu Sloe Gin. Rocková, deset let stará balada Dust Bowl nakopla hned ze začátku atmosféru hudebně velmi zdařilého koncertu a jako hřeb večera bych jmenovala intimní zpověď své terapeutce, energickou Conversation With Alice. Taktéž do jedné z posledních skladeb chytře vměstnal motiv skladby Whole Lotta Love od rockových velikánů Led Zeppelin.
Za Joea mluvila především jeho kytara, protože publikum oslovil pouze dvakrát. Poprvé, když krátce představil členy kapely, a na konci, když se rozloučil. Za takový výkon mu však fanoušci rádi odpustili i vybavenost merche u vstupu, jelikož v něm nebyla možnost zakoupit žádné (podepsané) vinylové nahrávky, které s propracovanou grafikou hudebník vydává velmi často – ať už studiové, tak i živá koncertní vystoupení. Ale to je jen opravdu nepatrná vada na kráse. Doufám jen, že čeští fanoušci nebudou muset čekat dalších osm let, než dnes pětačtyřicetiletý kytarový workoholik v kvádru a se slunečními brýlemi na nose opět rozezní své struny .
Setlist: Evil Mama, Dust Bowl, Love Ain´t a Love Song, Self Inflicted Wounds, Heart That Never Waits, Shout About It, Double Trouble, Didn´t Think She Would Do It, Conversation With Alice, Jockey Full of Bourbon, Lonely Boy, Just Got Paid + přídavek: Sloe Gin
