Již ve čtvrtek proběhl první večer věnovaný romské tradiční hudbě v klubu Roxy, během kterého vystoupili například představitelka španělského flamenga Carmen Fernandez, srbský hráč na strunnou tamburicu Stevan Familić či francouzští Urs Karpatz. Další pokračování festivalu Khamoro čekalo posluchače v pátek od sedmi hodin večer. Tentokrát byly na programu tři kapely. Zahájení prvního vystoupení uvedl moderátor celého večera, houslista Vojta Lavička přesně v půl osmé, a vyzval všechny posluchače, aby se přesunuli od baru k pódiu.

Jak nasadit vysokou laťku hned s prvním vystoupením? Stačilo pozvat několik minut poté na pódium pět muzikantů z české romské kapely Cindži Renta. První vteřiny hned prozradily, že se bude jednat o velmi nadupaný večer. Na své si přišly hlavně strunné nástroje v rytmech tradiční české či slovenské romské muziky, kde chvílemi zaznívaly i tóny z Maďarska či trocha čardáše. Chvilkami vynikal zvuk kytary, po chvilce si vystřihly sólo housle a ke slovu se také dostal akordeon. Jako doprovodný nástroj, který vyšperkovával melodie, se na pódiu objevil klarinet.

Hlavní doménou skladeb skupiny byla energičnost a radost z hraní. Čtyřhlasý zpěv, který zněl ve všech písních, se nesl spolu se strunami napříč všemi texty. Kapela rozhýbala v bocích celý klub, ve kterém po chvíli nebyl jediný kout, kde by někdo netančil. Po třičtvrtě hodině se první kapela s publikem rozloučila a odešla do zákulisí za bouřlivého potlesku.

Příprava pódia pro další kapelu netrvala nijak dlouho, jen po dobu, kdy Vojta Lavička prozradil, kdo zahraje jako další. Sedm členů dalšího uskupení přijelo z Ruska pod vedením Nikolaye Verbitského. Tři kytaristé ihned spustili hru za doprovodu tamburíny a po chvilce se mikrofonů chopily dvě zpěvačky. Společně zazpívaly několik písní, přesunuly se také na kraj pódia a synchronně zatančily v pestrých šatech. Poté se přidala ještě mladší tanečnice v červených šatech, která zatančila sama a zazpívala jednu skladbu.

Dokonce došlo i na step, který předvedl jeden člen kapely, a ukázal tak, ža má rytmus v krvi. Za doprovodu kytar si jedna ze zpěvaček zazpívala dojemnou a velmi emotivní melancholickou skladbu. Její hlas musel rozechvět snad každého přítomného svým elegickým nádechem. Následovaly však temperamentní skladby, které znovu rozproudily publikum. Došlo i na zpěv v ruštině a ke konci na další velmi rychlý tanec, při němž se sukně vlnily do výšky.

Rychlé přestavění mikrofonů a doplnění, aby jich na pódiu bylo dvanáct. To byla předzvěst vrcholu večera v podobě makedonských Koçani Orkestar. První skladba ihned ukázala, v jakém nářezu se další hodinka ponese. Instrumentální skladba, ve které se ukázaly stěžejní bicí ovlivňující všechny změny rytmu, ukázala krásný kontrast oproti první kapele hrající především na strunné nástroje. Postupně se přidávaly či současně hrály různé dechové nástroje včetně trumpet a saxofonu.

Melodie zahrnuly balkánskou tradiční hudbu z Makedonie, ale také Bulharska a samozřejmě romskou. V další skladbě se přidali dva zpěváci, což hudbu velmi výrazně posunulo. Mladší z nich hrál pěvecký prim, ale oba dva s náušnicí v uchu svým rozsahem i procítěností dávali do hudby všechno. Společně zpívané pasáže ukázaly, jak sehranou pěveckou dvojicí jsou, v refrénech často oživovali melodii o kudrlinky typické pro arabský zpěv. Vliv Turecka se v některých pasážích ještě několikrát dostal ke slovu. Při instrumentální skladbě zatančila také tanečnice břišní tanec a poté byla z publika na jeviště vybrána tanečnice druhá.

Tříhodinový poslech různých pojetí romské hudby utekl jako voda. Přesně ve dvacet dva hodin ukončili Koçani Orkestar své drivem nabité, ohromující vystoupení a Vojta Lavička pozval všechny posluchače na sobotní galakoncert do SaSaZu, kde vystoupí jak účinkující ze čtvrtečního večera v Roxy, tak z pátečního. Z každého koncertu sršela jiná energie i odlišný přístup k hraní, mnoho posluchačů odešlo jak s nezapomenutelným zážitkem, tak s roztančenou náladou.