Koncert, jenž se uskutečnil v prodejně Rekomando, úzce spojené s vydavatelstvím Polí5, u kterého deska vyšla, byl zahájen kolem šesté hodiny večer. Před zvědavé návštěvníky nastoupili hudebníci v originálních maskách, čímž předznamenali svůj humorně hravý přístup nejen k hudbě.

Trio muzikantů bez dlouhých carátů spustilo svoji extravagantně ulítlou show, při které diváky rozhodně nešetřili. Při divoké kombinaci freakoutu, noisu, rocku a blues, podpořené hrdelními zpěvy Pasi Mäkely, zůstal jistě nejeden návštěvník v němém úžasu. Koneckonců něco takového se rozhodně nevidí každý den.

Přečtěte si recenzi křtěné desky Tomáše Procházky a Pasi Mäkely

Vážně se tvářící muzikanti, z nichž jeden vystupoval s hlavou schovanou v alobalem pokryté krabici, druhý s nasazeným umělým nosem s protáhlými kníry a třetí s maskou ne nepodobnou té Zorrově, přecházeli od mírných bluesových pasáží až k divoce noisovým, aby si následně chvíli odpočinuli v ambientních polohách, které jim však sloužily k seštelování všemožných hudebních udělátek.

Koncert tedy poodhalil tvůrčí proces, jakým zřejmě probíhalo i natáčení desky obou kytaristů. Experimenty s analogovými zvuky v kombinaci s freakoutově laděnou show poskytly zajímavý pohled na možné originální způsoby skládání hudby.

Tomáš Procházka, když zrovna nehrál na kytaru, řídil rytmické doprovody analogového bicího automatu či pokřikoval zkresleným hlasem do mikrofonu. Pasi Mäkelä se ale také předvedl doslova jako muž mnoha tváří, neboť kromě hry na kytaru a saxofon si často pohrával s malými kláveskami, jejichž zvuk si moduloval přes různé krabičky, čímž dosahoval originálních tónů. Těmi se koneckonců celý koncert jen hemžil.

Po skončení hodinové show se muzikanti skromně rozloučili se svým publikem a nechali ho tak stát se svými úvahami nad tím, co že to vlastně právě viděli.