ČT Park stage slibovala v průběhu pátečního odpoledne několik zajímavých koncertů. Jedním z nich byli slovinští Koala Voice, který svým syrovým kytarovým zvukem roztancovali i ve velkém odpoledním vedru několik desítek diváků. Nejvýznamnější částí zvuku kapely byl ovšem správně nakřáplý hlas zpívající kytaristky a frontmanky Mancy Trampuš, která svým charismatem pódium bezkonkurenčně ovládla.
Po Koala Voice následovala na stage hodinová pauza, během které si mohli diváci odběhnout k největšímu pódiu festivalu, na kterém od půl šesté začínal koncert tuzemské kapely Monkey Business. Kapela předvedla show, na kterou jsme zvyklí, pravda spíše více disco než funky a tentokrát v červeném jako poctu nedávno zemřelému Georgi Michaelovi. I přes snahu Matěje Rupperta, a možná to bylo tím horkem, bylo publikum k výkonu kapely značně vlažné.
Od půl sedmé se, opět na ČT Park Stage, odehrálo jedno z nejzajímavějších a nejméně očekávaných hudebních spojení, které by člověk vymyslel. Představila se tu Ewa Farna s kapelou obohacenou o velmi netradičního hosta, jazzového kytaristu Davida Dorůžku. Spojení extrovertní popové ikony s introvertním jazzovým hudebníkem, jakým David Dorůžka bezpochyby je, řadu lidí možná lehce znejistělo, ale nutno podotknout, že nakonec byl výsledek dobrý. Ewa Farna není jazzová zpěvačka, ale o jejích pěveckých kvalitách není třeba diskutovat a prokázala to i tentokrát. Do jazzu upravený výběr jejích nejlepších hitů zazpívala po svém a nutno podotknout, že dobře. Škoda jen, že publikum tento zajímavý „upgrade" stravovalo již poněkud hůře a to i s ohledem na fakt, že Dorůžkou zaranžované písně bychom, s ohledem na jeho hudební styl a jazzové pojetí, mohli hodnotit de facto jako popové. Možná že intimnější atmosféra klubu by slušela tomuto projektu mnohem více.
První den festivalu měl být ovšem o hlavní hvězdě festivalu, a o ní nakonec také byl. Takřka na minutu přesně v půl desáté večer na pódium největší Metronome Stage vběhlo sedm muzikantů pod vedením 65letého Stinga a bez zbytečných řečí se pustila do práce. Víceméně decentní show, dokonalý zvuk a hlavně kvalitní muzika. To jsou jednoduché a zároveň těžko dosažitelné ingredience, ze kterých je možno namíchat takřka dokonalý koncertní set, navíc s celkovým počtem 19 skladeb se opravdu jednalo o set koncertní, nikoli festivalový. Sting zahrál, jak se očekávalo, především výběr ze svých starých hitů (Field of Gold, She´s too good for me, Spirits in the Material World nebo Message in the Bottle od Police), ale nutno podotknout, že řada z nich byla zaranžována jinak, než jak je známe. Překvapením bylo například pojetí známé Englishman in New York. Diváci snad pod vlivem snižující se venkovní teploty ožili a to takovým způsobem, že je musel Sting v jednom případě i krotit.
Prohlédněte si fotografie z prvního dne Metronome festivalu
Přibližně uprostřed koncertu se sólově představil i jeho nejstarší syn Joe Sumner, který famózně zazpívanou skladbou Ashes to Ashes vzdal hold Davidu Bowiemu. Kromě něho musíme ovšem zmínit i dalšího, dnes už naprosto neodmyslitelného hudebníka, který se Stingem již roky hraje. Kytarista Dominic Miller je zdánlivě muž ve stínu nepopiratelného frontmana kapely, ale bez něj bychom si Stingovy koncerty už těžko dokázali představit. Patří bezesporu k nejvšestrannějším kytaristům současnosti a na celkovém zvuku kapely má, a bylo tomu tak i tento večer, zcela zásadní podíl. Jeho skladba Shape of my Heart, kterou složil právě se Stingem, byla pochopitelně také součástí setlistu. Koncert ubíhal tak, jak to u dobrých koncertů bývá, velmi rychle. Na závěr ještě tři přídavky, přičemž na nádhernou Fragile, kterou Sting zahrál na kytaru sám, musela kapela na pódium dokonce podruhé.
Co říci na závěr? Snad budeme věřit, že se Sting, tak jak na koncertě slíbil, objeví brzy opět.
