Větší část sobotního programu obstaraly evropské země, ale rozhodně nešlo o tradiční evropské folklórní žánry. První vystupující kapelou se stali Radio Cos ze Španělska. Byť ze Španělska, více rozpoznatelné prvky jejich hudba čerpala z afrických vlivů, které samozřejmě k této zemi na Pyrenejském ostrově neodmyslitelně patří. Rytmu vévodily tamburíny a zpěv, energické a znatelně veselé rytmy a především výrazný zpěv. Na začátek byl rozhodně výběr temperamentní pětice ze Španělska povedený, nicméně druhá kapela patřila k tomu nejlepšímu, co letošní Respect festival nabídl. Rumunsko-britská spolupráce se projevila v Balanescu Quartet pod vedením rumunského houslisty Alexandra Balanescu. Dva houslisté, jedna houslistka a jeden violoncellista rozjeli perfektně zkomponované vystoupení.

Zprvu se spíše přibližovali klasické hudbě, impozantní nástupy a rychlé kmitání po strunných nástrojích doslova rozvibrovaly celé publikum. Tento instrumentální ansámbl spustil jedinečnou, technicky velice náročnou show. Skladby jako East, Computer Love, The Model nebo Still with me byly výrazné a upoutaly až balkánsky znějícím folklórem, který navazuje na odkaz zpěvačky Marie Tanase. Poté si ale vyzkoušeli zcela odlišnou polohu a do instrumentálních částí pronášel jeden ze členů různé proslovy. Třeba jmenoval důležité roky pro východní Evropu 2. poloviny 20. století – od úmrtí Stalina až po vstup Rumunska do Evropské unie. Zmínil i Českou republiku nebo Polsko.

Francie. Lídr Lo Cor de la Plana Manu Théron se na Respect vydal tentokrát v doprovodu nového tria. Bubínky darbouka i loutna znějící podobně jako elektrická kytara vévodily dalšímu uskupení – Sirventés. Jejich protestsongy chvilku připomínaly klasický folklór z Evropy, ale náhle zabrousily až k jasně slyšitelným arabským vlivům i ve zpěvu. Oksitánské písně jako menšinový žánr tak oživily odkaz starodávných trubadúrů.

Petr Nikl z České republiky nastoupil na pódium o něco později, než bylo původně plánováno. Jeho kraťoučké pásmo s tanci a pokřiky navázalo ale hned na předchozí vystoupení, tudíž se posluchači neměli čas ani chvilku nudit. A tak se pódium přichystalo pro další dvě kapely – hvězdy večera. Mali - země tak vzdálená, však pro hudebního fanouška známou veličinou díky Salifu Keitovi, Ali Farka Tourému, který se na Repect festival 2017 chystá také, akorát o den později, či skupině Tinariwen. Mezi tyto hudebníky se řadí i Na Hawa Doumbia, která představila hudbu, jež rituálně sloužila k dorozumívání s duchy, pomáhala lovcům a především ji vždy zpívají ženy. Šamansky znějící melodie, pronikavý hlas zpěvačky, to vše se doplňovalo a vytvářelo alespoň přibližnou domorodou atmosféru.

Spojení evropského pojetí současné hudby v podání kytaristy Radiohead Jonnyho Greenwooda a východního pojetí Izraelce Shye Ben Tzur. Neobvyklá spiritualita, mystika Indie i Izraele a zvláštních zpěvů, to je alternativní propojení nejrůznějších kultur, které se od sebe neskutečně liší i vzdáleností, přesto však uhrane při poslechu kapely Junun, která první polovinu programu letošního festivalu ukončila.