V souvislosti s vyjádřením Michala Pavlíčka z rozhovoru pro musicweb.cz z roku 2014, který plánoval koncert Pražského výběru na letošní rok, jak vlastně funguje kapela, která chystá desku a koncert několik let dopředu?

Myšlenka už určitě vznikla před dvěma lety. Zhruba před rokem jsme dali tedy lístky na koncert do prodeje, dejme tomu rok a čtvrt se to prodává a během toho celého období běží přípravy. Což je způsob, který je konformní jak vůči fanouškům, tak i vůči kapele a organizátorům. Ten čas nám ale umožnil přichystat velkou show, což bychom v krátké době určitě nezvládli. Druhá věc ale je, že ta show bude tak obří, že nám to těžce přerůstá přes hlavu, protože co se zrodí v hlavě za roky, je něco úplně jiného, než co se zrodí za měsíc nebo dva. (smích) To vám totiž umožní udělat něco tak monstrózního, co má takové rozměry, že tohle už podruhé nikdo nezažije.

S ohledem na tiskovku v Pražského výběru v říjnu 2015, kam jste dorazil o berlích, Klaudius Kryšpín na lehátku, nezmiňuji zdravotní problémy Michala Pavlíčka... Jaký je zdravotní stav kapely?

Tehdy to vypadalo docela špatně. Speciálně Klauda strávil na lůžku více jak půl roku, ale potom kvůli České televizi musel vstát a překvapivě se uzdravil. Biblicky: Vstaň a choď. Mně už plotýnky také ustoupily, dneska už o tom nic nevím. Michal Pavlíček to je jiná kapitola. S třemi bypassy si musí dávat doživotní pozor, ale Vilém Čok je v pohodě, Jirka Hrubeš taky bude. Myslím si, že to ale zvládneme, protože jsme si udělali takovou rozcvičku na Hradech (festival České hrady, pozn.redakce). To bylo osm koncertů, které proběhly dobře, takže se toho nebojíme.

Jak vidíte budoucnost Pražského výběru?

Budoucnost Pražského výběru je těžce zamlžená. Já říkám, že je to poslední koncert, který nemusí být sice úplně poslední, ale je určitě poslední v rámci takového obrovského nasazení i z toho důvodu, že jsem si dal podmínku, kterou považuji za správnou i morální, že dokud neuděláme novou desku, tak už vystupovat nebudeme.

Abychom těžili z poslední desky, která je dvacet let stará, tak to mi připadá jako přinejmenším skladatelské faux pas, protože všichni chrlíme hudbu, ale když nejsme schopni se domluvit na společné práci, tak nemáme co dělat na scéně.

Právě, fanoušci již od desky Běr čekají na novou studiovou desku... Jaká bude eR?

Mám v počítači celý materiál kompletně hotový. A mně se líbí. Problém ale je, že se nemůžeme dohodnout, protože jsme stylově každý úplně jinde. Michal je někde v oblasti Stromboli, já zase spíše do tvrdého rocku. Jirka Hrubeš je ještě tvrdší, ten je někde u anglického heavy metalu typu Marilyn Manson. To, co poslal Vilém, je úplná bypassovina. Klauda má zase inspiraci v takovém tom anglickém rocku typu Madness a je to spíše do nové vlny. Stylově to zkrátka není kompatibilní, a byť tedy materiál máme, není ho možné vydat, takže zatím to nevypadá.

Deska tedy nebude představena na koncertu v prosinci?

Nebude, protože jsme se ještě nedohodli. Ale pokud se ptáte na desku, připravili jsme si pro fanoušky něco jiného. Objevili jsme totiž dost famózní koncert raného Pražského výběru z Blanska ještě se Soukupem. Kupodivu to perfektně zní, je to nabouchané a dalo by se říci, což kluci a Michal Pavlíček nebudou chtít slyšet (smích), že bychom se podle toho koncertu měli orientovat. Protože tempa jsou rychlá. On to tam svištěl jako ďábel, a já bych to do těchto rytmů rád vrátil. Má to obrovskou energii a hlavně tam jsou pecky, které jsme ani nepoznali, že jsme v životě složili. (smích) Jsou to převzaté věci? Já se děsím, až to vydáme, se pod to podepsat (smích). Ani jeden jsme je nebyli schopni poznat. Nenašli jsme každopádně nic, co by mohlo být předobrazem těch skladeb. Něco je podobné – například Hrabě X, ale u něčeho jsme nebyli schopni to poznat. Například Michal až na třetí poslech říkal: „Člověče, tohle je snad základ Zubatý, když jsme s ní začínali! Tedy snad je..." A to je už co říct od muzikantů, kteří hrají Zubatou půl století a nepoznají ji. (smích)

Zpívá tam taky hodně Jirka Tomek, Ondra (Soukup, pozn. red.) tam hraje velmi dobře na basu. Má to skvělej zvuk. Druhé cédečko je koncert z Brna, kde se už objevují i první texty, do té doby to byla taková přidrzlá svahilština. Abych to shrnul, já nesnáším naše staré koncerty Pražského výběru, nějaké jsme vydali, ale já to ani nemohu poslouchat. Tenhle byl tedy fakt dobrej. Tehdy jsme byli na nejlepší hráčské úrovni. Já byl ještě nabušenej z konzervatoře, syntezátory mi zněly božsky, Jirka Hrubeš tam hraje neuvěřitelně na bubny, Michal byl nabušenej... A tohle teď vydáme ještě před halou (koncert 7. 12. v O2 areně) na začátku prosince.

Pražský výběr procházel v posledních letech názorovými rozpory jednotlivých členů, jaká je situace nyní, budete schopni fungovat pospolu po tvůrčí stránce?

S Michalem nemáme rozdílné politické postoje. S Klaudou a Jirkou Hrubešem taky víceméně nemáme rozdílné názory, ale s Vilémem občas jo. Naučili jsme se to ale vytěsňovat, kdyby se tohle ještě pustilo ze řetězu, tak to bychom se pohádali hned. (smích) Nesmí se to ale do budoucna stupňovat, pokud je nějaká budoucnost Pražského výběru.

Jak byste popsal přípravy a jaká bude choreografie chystaného velkého koncertu 7. prosince 2016 v O2 areně eR – Last or Forever?

Bude to prostě monumentální záležitost, nad kterou jsem strávil už více jak rok prací. Přípravy jsou tak rozsáhlé, že se mi už to ani nevejde do excelové tabulky, do které vše doplňuju. (smích)
Bude tam tak obří scéna, kterou O2 arena ještě nezažila. Možná tam měli těžší scénu, například u Rolling Stones, ale rozhodně ne větší. My budeme určitě větší, scéna bude zasahovat až do půlky O2 areny. (smích) To je tedy jeden tým kolem scénografa Hrušky, kde musíme zároveň ještě pořešit, abychom to celé stihli postavit a odzkoušet v čase, který budeme mít k dispozici. Teď například čekáme a je to blbý, že to řeknu, ale jestli naše mužstvo prohraje hokej, pak by den předtím nebyl zápas a my bychom získali dva dny na přípravu. Bylo by to poprvé v životě, kdy bych nefandil našemu mužstvu. (smích)

Na scéně bude obří Ropotámo vysoký 27 metrů, který bude koulet očima... pod ním bude sedět na jedné stagi možná až 110 lidí orchestru, pokud budeme mít i sbor čtyřiceti zpěváků, které sháníme. Ale ještě ani nevíme, jestli se nám tam vejdou. Ale toto jsou už příjemnější věci. Nad nimi bude další stage s obřími ochozy pro kapelu.

Čeká nás ale ještě spousta jiných úkolů – přijede nám zvukař od Bocelliho z Itálie, řešíme kostýmy, světla, ale i líčení. Světla se musí například dopředu naprogramovat na simulátoru. Vymyslet koncepci pro videa, sehnat desítky materiálů pro to... A pak tu máme také laser show a pyroefekty. Ono se řekne pyro, ale to se musí propočítat všechno dopředu, protože vypálíte pár dělobuchů a jste chudej (smích). Do toho ještě merchandising, marketing...

Koncert bude opravdu neskutečně drahý, náklady jsou totiž mnohamilionové a opravdu jsme závislí, jestli si fanoušci lístky nakoupí. Ale už jsme za tím bodem zlomu, vstupenky se celkem prodávají. Je toho na hodiny vyprávění jen o těch přípravách, ale je dobré to říci takto v kostce, aby čtenář viděl, co za tím vším je práce. Všechny ty přípravy a zkoušky a aranže s Českým národním symfonickým orchestrem...

A co Vás tedy přivedlo k nápadu propojení Českého národního symfonického orchestru s Pražským výběrem?

Koncert jsme chtěli udělat zkrátka jinak, a udělat to veliké. Bude to takové naše rozloučení s kariérou Pražského výběru. Větší rozloučení už nebude a to říkám, že to není finta k prodeji lístků. Opravdu už nic tak velkého nebude. Proto jsme si řekli, že to uděláme jednou se symfoňákem, ale podmínkou bylo, aby ten symfoňák byl našlápnutý.

Český národní symfonický orchestr je na to nejlépe dostupný orchestr, mají skvělé výsledky a hlavně Jan Hassenöhrl (ředitel ČNSO pozn. redakce) je zkrátka perfektní chlap. Nabídl nám fantastické podmínky. Je v tom vidět i nadšení z jejich strany, nejde jim jen o kšeft. A to je pro nás strašně moc důležité.

Krom samotných členů Výběru, jaké bude obsazení, co se hostů týče?

Počítáme až se 150 účinkujícími. Zahrají si s námi například i Monkey Business, náš kamarád David Koller, Ondřej Soukup, který tam bude mít překvapivou produkci, Iva Pazderková, DJ Rockstar, Jirka Tomek samozřejmě, Pepa Novotný, Ropotámo, operní pěvci, jednáme s Glennem Proudfootem, chceme tam mít i pořádného jódlera. (smích) Zkrátka co číslo, to nějaký host. Bude to opravdu největší koncert v historii Pražského výběru, kdy se to v průběhu příprav dostalo až nad rámec možností. Bude to zkrátka na krev. (smích)

Deska Běr v 90. letech na tehdejší poměry na české scéně předběhla dobu i uznání fanoušků, jak se s odstupem času díváte na desku Běr a spolupráci s kapelou Ohm Square?

My dodnes s Michalem Pavlíčkem hodnotíme Běr jako naši nejlepší desku. Nejslavnější je Straka v hrsti, kde jsou všechny ty staré hity a lidi Běr příliš nepochopili, byť je to bomba. Ale uznávám, že je víc pro fajnšmekry a vlastně koncert v prosinci bude hlavně zaměřen právě na Běr! Z období s Ohm Square těžíme i pro tento chystaný koncert. Tenkrát by to bývala cesta, kterou jsem se chtěl ubírat.

Vyjde někdy záznam na DVD koncertu Běr z Lucerny?

To by se mohlo vydat, viď?

Mohlo. (smích)

My máme toho materiálu hodně, ale když to takhle říkáš, tak to vydáme no. (smích) To mě ani nenapadlo. (smích) Tenkrát to bylo hodně dobré. Dobrý nápad!

V roce 1990 byla v Československu velkou událostí návštěva skladatele Franka Zappy, jak jste se s ním vlastně seznámil a jaké byly Vaše ambice ohledně spolupráce s ním?

Ambice byly velké, ale bohužel po té padesátce brzy umřel. Já jsem se do Ameriky občas dostal, protože jsem tam měl manželku, a když byl někdo takto vyženěnej, tak ho museli pustit bez toho, že by po něm chtěli nějaké spolupráce. Se skřípěním zubů mě tam bolševici několikrát pustili. Měl jsem tam tehdy dobrou manažerku a té jsem řekl, že bych chtěl vidět Franka Zappu. Ona uměla všechno, seznámila mě s Princem, Stevie Wonderem, prostě s každým, kdo mě tenkrát hudebně zajímal, ale Franka Zappu mi řekla, že neumí... (smích) Ten mě přitom zajímal nejvíc. K Zappovi se nedalo lehko přiblížit, protože si hlídal soukromí.

Tak jsem to zkrátka udělal tak, že jsem z ní alespoň vymámil adresu, a nechal se tam odvézt taxíkem. Tam jsem si stoupnul před ten jeho dům a stál jsem tam asi tři hodiny a čekal jsem. Říkal jsem si, že třeba vyleze, že na něj počkám. Opravdu asi za dvě až tři hodiny vylezl z domu Frank Zappa s pytlem odpadků a šel k popelnici na svém pozemku. Tak jsem se k němu hnedka vrhnul a on okamžitě začal ustupovat, jako kdyby prase divoké na něj běželo nebo něco takového. (smích)

Já na něj hned: „Né, počkejte, Mr. Zappa, počkejte. Já Vám chci jenom něco ukázat." On se tak pozastavil a potom se opatrně přiblížil z druhé strany k tomu plotu, kde jsem mu bázlivě podal svoji desku Odysseus. „Poslechněte si ji, prosím, já bych s Vámi strašně moc chtěl mluvit. Pro mě jste vy největší veličina v oblasti rockové hudby." Tak to bylo a dodnes tomu tak je. No ale on pořád moc nemluvil, poděkoval, vzal si desku a zapadl zpět s deskou do domu. O patnáct minut později vylezl, pozval mě dovnitř a pak už jsme se skamarádili. Ukazoval mi partitury, viděl, že se v tom orientuju, protože jsem mu v nich dokonce i objevil drobné chyby... (smích) Tím jsem si u něj získal vážnost (smích) no a potom jsme se skamarádili úplně.

Jiný rok jsem u něj strávil tři neděle o prázdninách v jeho domečku, takovém opravdu zappovském. Pamatuju si, že tam měl bazén vybudovaný z pivních lahví. Poznal jsem také jeho pracovní režim, který máme oba podobný. On začal pracovat třeba v šest večer a končil v pět ráno. Když se vzbudil, dal si oběd a jinak dopoledne strávil s rodinou. Dobrý systém...

V posledních letech je ve Vaší tvorbě patrný posun k tvrdé (metalové) hudbě, jak jste se od jazzmana přes elektroniku a taneční hudbu vlastně dopracoval k takovému skoku?

To je přirozený vývoj. Původní Pražský výběr byl jazzový, ale s touto novou chystanou deskou koncertů jsem viděl, jací jsme byli jazzmani. Například na rané skladbě Čerpadlo jsme měli už i groove, což jazz rock umožňoval. Jazz mě bavil, ale rock mě lákal více. Když jsem potom viděl, že přes alternativní Běr ten vývoj nejde, kde jsme používali i zvuky funky, tak jsem později začal spolupracovat s tím Glennem Proudfootem, Virgilem Donattim a Billym Sheehanem a tu lajnu se mi opět povedlo dotáhnout k tvrdšímu rocku. Přes Pražský výběr 2 tak vznikl i pozdější Aftershock.

Když je řeč o Aftershocks, chystáte něco nového i ve své sólové tvorbě?

Bude Aftershock 2. A nyní vydávám za necelý měsíc desku Abstract, která je totálním odpoutáním od všech dosavadních uzancí. Je to vlastně na bázi Pražského výběru 2 i budoucího Aftershocku. Zahrají si zde Klauda Kryšpín, Richard Scheufler a Glenn Proudfoot. I Zlata Kinská zde má svůj otisk, ale bude to úplná fúze všech možných stylů od jazzu, elektroniky, klasiky i punku. Proto Abstract. Délky skladeb nebudou hrát žádnou roli, budou zde krátké i dlouhé pecky, radioformát nesplní asi žádná. Pro kritiky to bude velký oříšek. (smích) Vzniklo to naprosto spontánně. Z hostů jmenuju moji dceru Natálku, Matěje Rupperta, výbornou skladbu tam má se mnou Vladimír 518, zarapuje si tam i Radek Banga. A mimo to již pracuji na Aftershock 2, s Glennem Proudfootem už máme hotových 5 pecek. Furt se pracuje.

Když máte čas, co si pustíte ve volném čase za hudbu?

Žádnou. Já pořád v jednom kuse pracuju. Když mám volno, tak jsem s dětmi nebo rodiči, které ještě zaplaťpánbůh mám. S nimi si nic nepustím, ale jedinou hudbu, kterou slyším, je muzika z počítačových her. (smích) Protože když přijdu domů v ty čtyři ráno, dřív ne, tak ještě po těch dvanácti hodinách práce začnu smažit hru. Ale upřímně déle jak patnáct, dvacet minut mi to nevyjde, protože pak usnu jak špalek. (smích)

Jakou hru hrajete?

Teď jsem tam měl toho Zaklínače. Ten je hodně dobrej. Také si zahraju Assasinˈs Creeda, ale ten mě zaráží stále tím, že pořád plánuje, jak někoho zavraždit. Ale zábavné to je. Mě tedy na tom nejvíce baví ta grafika, v Zaklínači se mi moc líbila ta krajina a prohlížím si města. A hudba je tam tedy také velmi dobrá. Toho jsem už po těch svých čtvrthodinách dohrál, byť mi to trvalo rok, protože u toho vždycky usnu a neuloží se mi to. (smích) Ale jinak jsem pořád na youtube a soundhoundu, abych kontroloval, jestli jsme něco neukradli. (smích)

Na závěr – co byste vzkázal fanouškům Pražského výběru pro musicweb.cz?

Jednoduchou věc. Aby přišli, protože nás uvidí už jenom jednou a my už toho opravdu více neplánujeme. Někdo nás může chytat za slovo, že ještě pak někde zahrajeme, ale teď jsme zdravotně v pohodě, ale kdo ví, co bude pak. Každopádně je to důležitý koncert. Přijďte všichni!
Děkuji za rozhovor.