"Pokud se snažíme dělat nějakou hudbu, startovním bodem pokaždé, kdy začínáme dělat nové album, je myšlenka udělat něco zcela opačného, než jsme dělali naposled." Historie alba Starfire se začala psát v prosinci 2012, kdy band leader kapely Lars Horntveth odjel do Los Angeles načerpat novou inspiraci a podněty pro chystanou desku. Pravidelně navštěvován jednotlivými členy kapely zde ve svém pronajatém pokoji začal pracovat na základech skladeb, které ovšem poté ještě urazily ve studiu dlouhou cestu, než se dostaly do podoby, v jaké je můžeme slyšet na novém albu. Mimochodem album Starfire je pojmenováno podle kytary, v jejíchž strunách vznikla úvodní stejnojmenná skladba, která nakonec dala název i celému albu.

I další skladby jsou inspirovány místem vzniku, například skladba Big City prodejnou syntezátorů v Los Angeles. Právě zde si Horntveth jeden menší syntezátor zakoupil a už v ten samý den na něm začala vznikat skladba Big City – úvodní klidná arpeggia hraná právě na tento syntezátor posléze přechází v takřka neupočítatelnou a dosti složitou hutnou souhru baskytary a bicích. A právě výrazný elektronický nádech celého alba ho velmi výrazně odlišuje od dvou předchozích, především od alba One-Armed Bandit, které, jak Horntveth poukazuje, bylo výrazně kompozičně složitější a vyžadovalo podstatnou část skladeb podrobit notovému zápisu a věnovat se před samotným turné několik měsíců zkoušení. Album Starfire naopak vznikalo cíleně jako studiové album, s doslova vypiplaným zvukem, obrovským množstvím dílčích stop a pestrou paletou rozličných více či méně elektronických zvuků. Kromě syntezátorů je na novém albu i výrazně zastoupena kytara, a to v rozličných podobách - od klasických modulovaných riffů a linek až po rozjíždějící se kola superrychlého Shinkansenu ve stejnojmenné skladbě, reprezentované akustickou kytarou.

Díky novým syntezátorům kapele přibyly na pódiu další nástroje, v minulosti jsme jich mohli na koncertech napočítat okolo 35 (kapela má 8 členů, takže nám vychází hezký průměr 4,375 nástroje na osobu). Je ohromující, jaký zvuk dokáže kapela i na živo vyprodukovat, a celkový dojem rozhodně nezaostává za zvukem alba. Obrovská multiinstrumentální síla všech muzikantů doslova vyždímává z hudebních myšlenek maximum. Řada skladeb překvapí i svou délkou, hned tři skladby přesahují deset minut, ale při poslechu si tohoto faktu prakticky nevšimnete. Jednotlivých prvků a zvuků je ve skladbách obrovské množství, ale ani při delší stopáži nijak nezahltí. Ja pravda, že žádná ze skladeb neobsahuje tak zapamatovatelný riff, jako například jejich asi nejznámější skladba One-Armed Bandit, ale to tentokrát zjevně ani nebyl účel. O to větší byl kladen důraz na zvuk, vyváženost, originalitu, ... a to se kapele na 100% podařilo.

Jaga Jazzist patří k nujazzové špičce a i dle zkušeností z minulých českých koncertů se máme 11. listopadu v Lucerna Music Baru opravdu na co těšit. Více se o koncertu dočtete zde.