Hned v úvodu se musím přiznat, že jsem měl tu čest vidět Anthrax naživo poprvé, stejně tak i tuzemskou předkapelu The Switch, která Anthrax předskakovala. A rozhodně jsem z koncertu zklamaný nebyl. Naopak! Včerejší koncert patří k těm nejlepším, na kterých jsem kdy byl.
Brány do pražského Lucerna Music Baru se otevřely krátce před osmou hodinou a fronta, která vedla až kamsi do Vodičkovy ulice, se konečně začala ztenčovat. Velkým překvapením bylo zjištění, že předkapelou budou The Switch. Ti z neznámých důvodů nahradili původně ohlášenou hardcorovou bandu Sacred Mother Tongue.
The Switch začali kolem deváté a na svůj set měli přibližně půl hodiny. Během této krátké doby stihli odehrát osm nebo devět písní. A i když se kluci snažili, jak to jen šlo, vřelejší reakce publika se jim nedostalo. Pár jejich skalních fandů by se v sále určitě našlo, ale přeci jenom bylo znát, že Lucerna čeká na Anthrax.
Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu Anthrax v Praze
Úderem desáté hodiny se nekonečné čekání na Anthrax stalo minulostí. Světla potemněla a sál zaplavilo intro z nové desky Worship Music. Následně Anthrax doslova vběhli na pódium a svůj set začali hitem Caught in a Mosh. Publikum začalo běsnit. Ihned se utvořil mosh pit a hlavy všech přítomných se začaly velmi intenzivně kroutit všemi směry. Už od úvodní písně bylo jasné, že tohle bude jízda. I přesto, že jsou Anthrax na scéně už třicet let, koncert si užívali stejně jako fanoušci.
Scott Ian se svým typickým postojem a kroucením hlavy. Precizní kytarová sóla od Roba Caggiana. Bláznivý baskytarista Frank Bello a po pódiu létající a výtečný Joey Belladonna, který zpíval ostošest. Tohle je Anthrax, a to je trash metal, jak má být. Samozřejmě nelze zapomenout na precizní bicí, kterým však tentokrát vévodil Jon Dette (Slayer, Testament), který na turné dočasně nahrazuje Charlieho Benanteho.
Po Caught in a Mosh se na plátně za kapelou objevil přebal nového alba, a bylo tak jasné, že zazní píseň z Worship Music. Byla jí skvělá Fight 'Em 'Til You Can't. Naživo je ještě lepší než na albu. Následovala předělávka Antisocial od Trust. To už refrén zpívali snad všichni lidé v sále. Navíc dalším songem v pořadí byla hitovka Indians. Neutuchající mosh pit se ještě více rozjel a pohlcoval do sebe další a další lidi. Neskutečná atmosféra. Energický Joe Belladonna ji okomentoval slovy: „Takové emoce, díky moc!“ Z nového alba pak zazněly ještě The Devil You Know a In the End.
Následovala také úplně první píseň, kterou Anthrax složili a nahráli – Deathrider. Joe píseň uvedl slovy, že „chce sakra vidět každého v sále, jak bude kroutit tou svou hlavou, jako za starých časů“. Do písně, která je tak chytlavá a má rychlost snad někde kolem 200 bpm, nejde dělat ani nic jiného. Kulometná salva kopáků k tomu posluchače prostě donutí. Další pecky v pořadí byly In My World a oblíbená Be All, End All, po které se Anthrax už odebrali do zákulisí a čekali, až si je diváci vyřvou zpět.
To nejlepší na konec
Koncert bohužel utíkal jako voda a na přítomné čekaly už poslední písně večera. Po Among the Living a Madhouse si úvod další písně vzal na starosti baskytarista Bello, který svoji basovou linkou začal cover Got the Time od Joe Jacksona. Po této punkové záležitosti si všichni členové Anthrax něco mezi sebou domlouvali. Patrně se shodli na tom, že si Praha zaslouží nějaký extra přídavek, který původně v playlistu neměli. Tím extra přídavkem byla píseň Medusa z alba Spreading the Disease. Na závěr pak už jen zazněla I Am the Law, se kterou se Anthrax s publikem rozloučili.
Anthrax přítomné naprosto dostali a myslím, že snad každého v sále včetně barmanek. Perfektní výběr písní, skvělý výkon celé kapely a pekelná atmosféra. To byl pondělní koncert Anthrax. Kdo na něm nebyl, udělal velkou chybu.
