Ve čtvrt na devět večer se projekce změnila ve velké auto s nápisem kapely The Reverend Peyton's Big Damn Band. Na pódiu se objevil kytarista a zpěvák The Reverend Peyton. Poté jediná žena tria, do tmavých šatů oděná Breezy Peyton, která je hráčkou na valchu, ale také manželkou samotného Reverenda. A třetici uzavřel dlouhovlasý bubeník Jacob Powell. Jeho vzezření směrovalo myšlenky kamsi k Woodstocku, protože vypadal, jako by si právě z tohoto slavného festivalu odskočil do Prahy.

První skladby byla rázné, svižné a plné zábavných obličejů. Reverend se ujal mikrofonu a zpíval. Po první skladbě však seznámil publikum s tím, jak se věci mají. Řekl, že je nemocný a i když celý den dělal první poslední, aby svůj hlas dostal do formy, nepovedlo se. Sice zkusil odzpívat ještě druhý kousek, ale uznal, že dvě skladby na začátek stačily. Omluvil se a publiku slíbil, že je rozhodně neochudí o pořádnou kytarovou show. V první jsem nepocítila, že by mu hlas příliš haproval, ale ve druhé Ways and Means už se značně trápil.

A tak se z primárně zpívaných a na textech postavených písniček staly alespoň pro tento večer instrumentálky. Reverend střídal jednu kytaru za druhou (měl jich celkem sedm) a došlo i na samodělky v podobě sekyry. Upozornil, že všechno, co publikum uslyší, není propojené s laptopy či jinými pomocnými krabičkami. A pak názorně představil svůj palec pravé ruky, kterým supluje po celý koncert basovou linku. Do ní na spodních strunách vyhrával stylem fingerpicking melodie skladeb i místo zpěvu.

Rezofonická kytara a s ním spojený bottleneck zase nabídly trochu jižanského zvuku a slidu. Reverend je úctyhodný hráč na kytaru, ale zároveň je primárně showman. A tak nešetřil ani poskakováním, ani různými grimasami k publiku i do objektivů. K show se přidal bubeník, který si na jednu píseň vyměnil místo s Breezy. Bubnoval na několik kbelíků, zatímco Breezy usedla za jeho bicí soupravu.

Předposlední ráznou píseň Devils Look Like Angles se Reverend odvážil zpívat a musím uznat, že i když nezněl jako v Paláci Akropolis před lety, vystřihl ve svém hlasově ochromeném stavu tuto píseň důstojně s pomocí doprovodných vokálů své černovlasé manželky.

Hodinu a půl dlouhý koncert zakončil jediný přídavek Two Bottles of Wine. I když bych si ráda poslechla i pěvecké party této partičky, protože k nim zkrátka patří, trio si nakonec poradilo a vcelku zaplněný sál dostalo do varu i tak svou živelností a komunikací. Breezy na závěr tradičně zapálila svůj nástroj, zahrála s ním o hlavu muže v první řadě a jako rozloučení třískla do připraveného bubnu s jejich logem. Tak příště znovu, a snad i s hlasem!