Po sedmé hodině večerní se jako předkapela představilo Jiří Maršíček Trio. S nástupem tohoto mladého kytaristy jsem se přenesla o víc než 14 let zpět. A to do doby, kdy jsem pravidelně navštěvovala koncerty amerického a v Česku žijícího bluesmana Erica Stanglina převážně v Blues Sklepu. V jeho kapele Jirka Maršíček působil a už tehdy bylo jasné, že se jedná o velmi talentovaného a nadějného hudebníka. Zpívat jsem ho ale tehdy mnohokrát neslyšela.
To se v Paláci Akropolis změnilo. Všechny pěvecké party obstaral sám. Jeho výrazný pěvecký projev podtrhla i jeho zajímavá barva hlasu a dobře zvládnutá angličtina. Ve skladbách See See Baby či Help Me Through The Day ukázal styl, který mu sedí. Říznou kytaru i blues okořeněné dalšími žánry. Triu to šlapalo celou půlhodinku a nejen zaslouženým potleskem publika bylo zřejmé, že pořadatelé zvolili předskokana k tomuto koncertu zdárně.
Ale teď už k samotné jedničce večera. Bez delší prodlevy nastoupilo Matt Schofield Trio, které v České republice vystoupilo vůbec poprvé. Sympatický blonďák v rockovém outfitu a botách z krokodýlí kůže dal hned s první skladbou večera jasný vzkaz, že tento koncert bude pro náročnější posluchače. Skladby se nesly v duchu klasické dvanáctky okořeněné funkovými, soulovými, ale i jazzovými postupy. Po jedné sloce a refrénu však dostala prostor především kytara. Matt je se svým nástrojem takřka srostlý, což předváděl ve výrazných a dlouhých sólech. Pohled na něj však umocňoval dojem, jak lehce jeho hra vypadá. Pouštěl se do zuřivých přechodů, měnil rytmy i doprovod se sóly a to po celý večer pouze na jednu bílou kytaru. Jeho výraz prozradil, že se do skladby zcela ponořil, a také z něj čišela až neobvyklá technická sebejistota.
Šestačtyřicetiletý Matt je oceňovaný kytarista, člen bluesové síně slávy a zahrál si s takovými legendami, jako je Eric Clapton či Peter Green. Na kontě má pět studiových alb a čtyři živáky, ale poslední řadovou desku vydal v roce 2014. Deset let je celkem dlouhá doba, a tak jsem byla zvědavá, s jakým repertoárem přijede. Odpověď jsem dostala spolu se skladbami Measure of a Man a Do Me Right, které se staly vlaštovkami z chystané desky. A to velmi vydařenými. Troufám si říci, že se za ten čas hudebně posunul a jeho styl se ještě výrazněji vytříbil. Proto nyní budu studiového následovníka po odmlce netrpělivě vyhlížet. Ze zatím poslední desky Far As I Can See zazněla i píseň Everything a později se dostalo i na magický cover Black Cat Bone.
Matt spolupracoval se svými kolegy sehraně. Však spolu hráli i před 22 lety. Varhany jsou netypickým nástrojem pro bluesová tria, ale právě ony přetvářely skladby ke zcela jedinečnému soundu. Posouvaly zvuk k jazzové improvizaci převážně v sólech, ale nevyhýbaly se ani funkově laděným postupům. Klávesista Jonny Henderson si během večera střihl dvojroli. Jelikož triu chybí typická baskytara, ujal se jí svou levou rukou právě na svých nordleadech. A výsledek byl naprosto dostačující.
Za bicí usedl Evan Jenkins. Hubená a vysoká postava tohoto holohlavého muzikanta klamala tělem. Jen, co se chopil paliček v klasickém držení, spustil robustní, až rockový nářez. Na konci skladeb, které už byly takříkajíc rozjeté, dokázal ještě masivně přidat. Jeho mocné sólo bych vyzdvihla jako další podařený kousek večera.
Na dvě písničky Matt přizval na pódium hostující zpěvačku Christine Tambakis, která se ujala zpěvu. Pozice doprovodné zpěvačky, která svými vokály mohla ozvláštnit refrény i v dalších skladbách, by jí nabídla možná více prostoru. A to hlavně proto, že v oněch dvou písních zpívala pouze na začátku a na konci. Delší část písně tančila. Zuřivě a bez ostychu, ale přece jen byl její potenciál větší.
Rozloučili se dvakrát. I když se nejednalo o vyprodaný koncert, publikum je z pódia nenechalo odejít jen tak. Them Changes byla úctyhodná tečka. Mattovo sólo bylo dechberoucí. Zcela vystihlo až psychedelickou atmosféru 70. let, ve kterých skladba vznikla, a zpěvačka se pouštěla i do velmi odvážných hlasových poloh. Tento koncert si, věřím, nenechali ujít kytaroví fajnšmekři. Protože přesně pro takové posluchače Matt hraje. Nyní se předně těším na novinkovou desku a doufám, že k jejímu turné nevynechá ani Českou republiku!
