První ročník Bluefestu se konal v roce 2014 a tehdy zahrála početná kapela Roomful of Blues. Tehdejší účast nebyla nijak valná, další rok, kdy si sólové vystoupení vystřihl kytarista Bror Gunnar Jansson, neuvěřitelně nadupaný koncert proběhl v podání Rusty Wright Band a jako hlavní hvězda se představil Coco Montoya, bylo publikum o něco větší. Loňský ročník přivítal kromě Ripoffa Raskolnikova dvě hvězdy, které publikum přivedli do varu nejen vystoupením přímo v publiku - byli jimi Mr. Sipp a Lil' Eda & The Blues Imperials. Více se o tomto koncertu dočtete zde.

Ale přesuňme se k čerstvému ročníku, který proběhl 22. října jako obvykle v prostorách Lucerna Music Baru. Jako první se představila česká zástupkyně bluesové scény Petra Börnerová a její trio. Petra je na české scéně již dlouho působící folk-bluesová zpěvačka s vlastním repertoárem i s převzatými skladbami z USA. Na oboje během večera došlo. Její trio můžeme s klidným svědomím nazvat jako rodinné, jelikož kytarista Tomáš Bobrovniczký je její manžel a za bicí usedl jejich osmiletý syn Tomáš Bobrovniczký junior. Ten působil během večera velice sebejistě, za bicími mu to sedělo, a tak česká spojka na Bluefestu rozehřála publikum do devíti hodin večer.

Anthony Gomes přišel načas, spustil na kytaru technické party, zazpíval až soulovým hlasem a odešel. Ne, to by bylo moc krátké shrnutí. Anthony se nedržel během večera jen blues, sice pár věrných kousků zaznělo, ale vzdálil se k soulu, rocku i blues-rocku. Na kytaru Anthony rozhodně dokáže divy. Především technické vyhrávky a až etudové a stupnicovité party si nechával na sóla a hru si viditelně užíval. Jeho sametový a zároveň drsný hlas byl slyšet, i když se na pódiu vzdálil od mikrofonu. Skladby jako například Blues in the First Degree, Darkest before the Dawn nebo závěrečná procítěná I Believe in Love pořádně ne úplně početné publikum rozproudily a mnozí zcela bez zábran tančili.

Anthony seskočil z pódia a vyzval sedící publikum u stran klubu, aby také vstali a na rychlejší vypalovačku si zatančili. Rázem se parket zaplnil a pokračovalo se po mírném, a ne úplně silném rozjezdu energickou a temperamentní show. Kanaďan s evropskými kořeny si přizval své trio, které tvořil bubeník z Missouri Fred Spencer a chicagský baskytarista Carlton Armstrong. Trio si tak bohatě vystačilo. S baskytaristou si Anthony zatančil s nástroji v rukou a sám se před publikem předváděl nejrůznějšími polohami při hře na kytaru. Milý a vřelý Gomesův koncert celkem potěšil bluesové nadšence, ale především uvolnil atmosféru a předal mnoho energie tančícímu publiku.

Hlavní hvězda večera pak nastoupila pouze s desetiminutovým zpožděním oproti harmonogramu, a to jen kvůli přídavku Anthonyho Gomese. Kenny Neal si přizval do své kapely ještě čtyři další členy včetně Nealových bratrů a jeho synovce v sestavě bicí, baskytara, klávesy a elektrický saxofon. Ostřílený šedesátiletý neworleanský kytarista a zpěvák očividně zdědil po svém otci, bluesmanovi Rafulu Nealovi, hudební talent. Na kytaru hrál lehce, přesvědčivě a svěže, jeho zpěv zněl sametově i drsně zároveň. Blues má Neal v krvi.

Kenny představil především zatím svou poslední vydanou desku Bloodline a například skladba Funny How Time Slips Away je trefným příkladem, jak zní Nealovo blues. Více emotivní blues oproti rockovějším vyznění předešlého koncertu tak převzalo štafetu a večer ozvláštnila i foukací harmonika, na kterou Neal během večera několikrát zahrál a posunul blues blíže k břehům Mississippi.

Pokud si někdo z diváků všiml trička, které měl klávesista na sobě, zaujal ho možná nápis Neal's Juke Joint. Co to znamená, vysvětlil v rozhovoru Neal sám: „Máme klub, který se jmenuje Neal's Juke Joint a zde pravidelně vystupujeme. Jestli někdy navštívíte Baton Rouge v Louisianě, určitě si předem naplánujte zastávku i tady." Během tohoto večera k nám rodinný Juke Joint dorazil do Prahy, a tak jsme si tuto atmosféru mohli vychutnat přímo v srdci Evropy.

Podívejte se také na fotogalerii z Bluefestu

Bluefest je již pravidelnou dávkou bluesové hudby a doufám, že i nadále zůstane. I když letošní ročník nepřekoná loňský zážitek s Mr. Sippem, i letos invence pořadatelů sáhla po ne úplně známých hudebnících a dokázali přivést muzikanty zase s zcela odlišným pohledem na blues. Objevování k Bluefestu jednoduše sedí. Letošní ročník celkem uspokojil bluesmany v našem hlavním městě, ale na své si přišli i kolemjdoucí, kteří se zastavili užít si večer a zatančit si. A i o tom blues je!