20:00 - opravdu na minutu přesně začala kytarová jízda, která trvala neuvěřitelné tři a tři čtvrtě hodiny. Nejprve se publiku představil 63letý kytarista Uli Jon Roth. Že se bude jednat o kytarový večer, ukázal Uli více než výmluvně, když v jeho šestičlenné partě hráli kromě něho samotného ještě dva další kytaristé.
Pestrý čtyřicetiminutový set se přehupoval od blues k metalu až po osmdesátkový rock. Ozvláštněním byly také zpívané části, ale největší pozornost byla samozřejmě upřena na Uliho kytarový um. Došlo také na starší skladbu We'll Burn the Sky, kterou věnoval svému bratrovi a německému kytaristovi Zenu Rothovi, jež 5. února 2018 zemřel.
Po krátké pauze se na scéně objevilo trio v čele s Johnem Petruccim, na kterého přišla velká část publika. Poutavé obrázky hor, potrubí i zamračeného počasí se promítaly za zády hudebníků a doplňovaly tak instrumentální set tohoto metalového velikána. Výrazné melodie a pořádná dávka hardrockové energie vynikala ve skladbách The Happy Song nebo Glassy-Eyed Zombies.
John s přehledem utáhl svůj set a vydal ze sebe to nejlepší. Nahrávalo mu také to, že během jeho vystoupení se již trochu v Kongresovém centru ustálil zvuk a oproti Ulimu se už do publika nevalily ohlušující zvukové vlny. Technická a vymazlená melodie Glasgow Kiss zakončovala celý set tria složeného ještě z baskytary a bicích Mikea Manginiho.
Pauza, střih. A na řadu přišla očekávaná hvězda večera a spustila deset skladeb – Joe Satriani a jeho doprovodná kapela. Jako vždy technicky excelentní Joe se vytasil především s novými skladbami, přičemž začal zostra skladbou Energy. Ta, jak už název samotný napovídá, nedala ani na okamžik publiku vydechnout svou svižností. Skvělý start. Starší skladby jako Satch Boogie nebo Summer Song jen utvrzovaly v tom, jak výraznou postavou Joe Satriani pro kytarový svět je. Každá melodie byla od prvního tónu jasně rozpoznatelná od další, satrianovský rukopis ale zůstával jak ve starších kouscích, tak v nových zachován.
Živá verze Cherry Blossom zklidnila atmosféru a poukázala na to, že opravdu vynikajících kytaristů je mnoho, ale těch, kteří mají skladatelský dar, je jen malá hrstka. Bouři na pódiu i na plátně za hudebníky rozpoutala Thunder High on the Mountain. Satriani má cit pro to, jak jednotlivé skladby pojmenovat, protože názvy jsou trefné a kytarou je bravurně vystihuje. A co by byl koncert Joe Satrianiho bez Always With Me, Always With You. Tu hudebník uvedl s tím, že by rád poděkoval právě posluchačům, kteří tuto skladbu vyšvihli do povědomí a že je neuvěřitelné, že mnohé skladby hraje už 30 let. Na 61 let totiž Joe na pódiu rozhodně nepůsobí. Vitalita, energie a především radost ze hry se promítaly v každé melodii.
Joe prohodil s publikem několik vřelých vět, natočil se do objektivů fotoaparátů po straně a přizval k sobě oba kytaristy a zpěváka, aby si přídavek užili všichni společně – a to po už tříhodinovém maratonu! Highway Star od kapely Deep Purple zazněla jako první a prostřídali se všichni kytaristé, byť šlo spíše o efekt a exhibici než o větší umělecký zážitek. Nicméně zpěvák si vystřihl i pěkně vysoké tóny v refrénu a publikum jásalo. Mistr Jimi Hendrix nesměl být o tomto kytarovém svátku opomenut, a tak v nadupané verzi zazněla All Along the Watchtower.
Ať už Joe Satriani hraje celý večer pouze se svou kapelou, nebo si přizve do G3 další kamarády, vždy se jedná o hudební zážitek, který Joe s přehledem a lehkostí utáhne. Nikdy není stejný, a přesto si jeho hity i skladby, které hraje naživo poprvé, hudební fajnšmekr vychutná. Během večera sice zvuk úplně neseděl, ale to už je úděl Kongresového centra jako prostoru. Hodiny se blížily k půlnoci, když se trio kytaristů s Prahou loučilo, ale přesto celý večer utekl jako voda a ani jeden z účinkujících nedal publiku prostor pro to, aby se na chvíli nudilo, což by mnohý posluchač nečekal, když se jednalo o převážně instrumentální koncerty. Ani jeden kytarista nesklouzl k bezbřehé technické hře, koncerty překypovaly rockovou náladou, ale i melodickou rozmanitostí. Takže kdo bude příště hostujícím kytaristou v G3?
