Pondělní večer odstartovalo předskokanské manželské duo Petra Börnerová Duo. Žánrově se výběr kapely velmi zdařil, jelikož se pohyboval na folk-bluesových hranicích a zároveň nahlížel na blues zcela odlišně než hlavní hvězda večera. Ženská polovička dua, zpěvačka a akordeonistka Petra Börnerová, vybrala několik skladeb z vlastního repertoáru, mezi které se zařadila i autobiografická Cesta v pražském autobusu. Její tvorba i texty v češtině zapadají více do folku.

Mužská polovička dua, slovenský kytarista s maďarskými kořeny Tomáš Bobrovniczký, ukázala, že s kytarou to vážně dokáže. A to především s tou bluesovou. Vyhrával si s překrýváním kytarových linek, doprovodnými party a do nich vloženými sóly. Došlo taktéž na několik Petrou zpívaných anglických věcí, které předznamenaly blues v akustické podobě, jejichž vysvlečená podoba jim jednoduše seděla.

Před desátou hodinou večerní zpola zaplněný sál ožil při příchodu pětičlenné kapely včetně Guitar Shortyho, vlastním jménem Davida Williama Kearneyho. Elektrifikovaný zvuk se hned s prvními tóny doslova zařízl do celého sálu a na dvě další hodiny setrval a nepolevoval. Guitar Shorty během večera působil spíše jako kytarista než zpěvák. Instrumentálních částí bylo podstatně více.

Nutné je především vyzdvihnout čtyři doprovodné členy kapely. Shorty vsadil na dvougenerační kapelu, čímž docílil vyváženého a pulzujícího vystoupení. Za bicí zasedl Dan Gerass, který již s kytaristou koncertuje dvacet let. Malcolm Lukens obstaral klávesy, vyhrával si se zvuky a často současně doprovázel kytaru. Baskytarista spolu s druhým kytaristou po celou dobu koncertu sršeli energií a zdálo se, že snad ani není možné, aby na chvíli zpomalili. Při hře se zcela oddávali melodiím, v rytmu skladeb skotačili, skákali a dle jejich výrazů si každý moment užívali naplno. To ocenili i přihlížející a odměnili je vydatným potleskem.

Ale zpět k nejdůležitějšímu hudebníkovi. Guitar Shorty si od počátku pohrával s kytarou na hranici možností. Až desetiminutové verze skladeb prokládal hutnými sóly, která byla plná melodických variací, opakujících se riffů i rytmických smyček. Ve skladbě It´s too late koketoval s protáhlými i zkreslenými tóny, které se nesly v houpavém rytmu. Když se dostalo i na pěvecké party, Shortyho silný hlas zněl čistě, jasně a dokázal pořádně přitvrdit.

Přibližně v polovině koncertu náhle Guitar Shorty zmizel z pódia a leckteré oko nezachytilo, kam se vydal. Stále však hrál svůj part a jeho kytara zněla sálem nejvýrazněji. Po chvilce se objevil na balkóně a překvapil svou přítomností tamní posluchače a odehrál kousek písně zde. Na pódiu dále pokračovala divoká jízda ostatních členů. V závěru došlo na srdcovou záležitost kytaristy, jak sám prozradil, a hned v zápětí zazněla Hey Joe. Po hodině a půl nepřetržitého energického koncertu se kapela na okamžik vytratila, ale hned nato následovaly tři přídavky. Poslední vyburcoval svou repetitivní povahou k tanci a kapela tak imaginativně ztělesnila obrovskou valící se vlnu naplněnou drivem a silou.

Prohlédněte si také Fotogalerii z koncertu

Koncert, který trval bezmála dvě hodiny, se nesl ve znamení bluesové kytary s prvky rock´n´rollu. Technika hudebníkovy kytarové hry je často srovnávána s hrou legendárního Jimiho Hendrixe. Sice i na něj během večera došlo, jak již bylo řečeno, a ožil tak jeho odkaz v odlišném a kvalitním podání, ale rozsekněme na závěr tento mýtus. Guitar Shorty hraje především Guitar Shortyho, a to Praze rozhodně dokázal.