Dveře do prostor LMB se veřejnosti otevřely v osm hodin večer. Třičtvrtě hodiny na to své hraní zahájila předkapela I Like You Hysteric - české uskupení původem z Prahy, které se na hudební scéně pohybuje již šestým rokem. Následovala sympatická půlhodinka plná jemných kytar a pohodového zpěvu. Banda do své performance zahrnula i tři dosud nevydané skladby, které se podle všeho mají objevit na studiovce, jejíž vydání je plánováno na podzim letošního roku. I Like You Hysteric byli milým a vhodně zvoleným předskokanem.
Po třiceti minutách čekání v rozpáleném podzemním sále se na pódiu objevili Interpol. Jejich nástup doprávázela decentní světelná projekce v pozadí, která korespondovala s posledním albem kapely, El Pintor. Koncert byl zahájen písní Say Hello To The Angels, která skvěle reprezentuje tvorbu této party. Celé vystoupení se neslo v duchu jakési urgentní melancholie, což vystihuje i výše zmíněný track.
Od chytlavého songu Anywhere, který publikum částečně rozproudil, přes navazující Lenght of Love a další, nálada vyzařující z hudby kolísala. Občas jakoby byl člověk součástí té nejnašlapanější párty, kde je o zábavu výborně postaráno; jindy upadla celá Lucerna do oparu smutku a něžnosti.
Jedno je však jisté: Interpol má sexappeal. Osobně mě nejvíce uchvátila postava kontroverzního basáka s polodlouhými zplihlými vlasy, který i přes obrovské horko vydržel hrát v saku s dlouhým rukávam a nedat na sobě znát, nakolik vyčerpávající musí přímý pobyt pod reflektory být. Po hudební stránce si více než výborně rozuměl s šíleným bubeníkem Samem Fogarinem v transparentních brýlích, jehož hra byla opravdu na vysoké úrovni. Výrazným prvkem bylo časté použití kotlů bicí soupravy, které dodávaly atmosféře akce správnou hloubku.
Přibližně v polovině koncertu se dostalo na dvojici skladeb Rest My Chemistry a Everything Is Wrong, které měly zřejmě nejsilnější emocionální náboj. Jejich potemnělý nádech vyjadřoval jakési smíření s tím, že život není stále snadný - ba naopak. Poměrným překvapením byl fakt, že tato svým způsobem krásná nostalgie byla naživo mnohem zřetelnější nežli na studiových nahrávkách skupiny, protože obvykle bývají live performance spíše temperamentního rázu.
Nutno podotknout, že spolu s časem projev Interpolu gradoval, stejně tak jako nadšení fanoušků. Dosud nezodpovězená pro mě zůstává kvalita nazvučení, kdy se zdálo, že zpěv Paula Bankse je pouze doprovodným projevem dominující kytary, basy a bicích. To ale na druhou stranu vytvářelo dokonalý dojem, že je Interpol formací patřící do undergroundového klubu dnešní doby. Otázkou je, zdali se za takový prostor dá Lucerna Music Bar považovat, protože například přítomné disco koule působily v kontrastu s hudebním projevem kapely až směšně.
Ke konci vystoupení si hudebníci dali pauzu na osvěžení a přítomný dav doslova zešílel. To, jak silně dokázal volat "Interpol, Interpol!", dokud se pánové nevrátili zpět na plac, bylo šokující. Přídavek, který byl českým divákům věnován, sestával z písní Untitled, Stella Was a Driver and She Was Always Down a konečně All the Rage Back Home, jež byla dynamickým závěrem večera.
Obecně bych řekla, že koncert každý návštěvník mohl pojmout po svém - ale ať už si užíval bezstarostné skákání v prvních řadách, či spokojeně na balkoně usrkával osvěžující nápoj a klidně se ponořil do hloubek kytarových melodií a sofistikovaných textů, stálo to za to. Interpol ukázali, že mají hodně co nabídnout.
