Sejde se takhle na pódiu Robert Křesťan, Michal Pavlíček a Michal Nejtek… Začátek dobrého vtipu? Tak ještě jinak. Sejdou se na pódiu Jethro Tull, Johnny Cash, Bob Dylan a Frank Zappa… Další vtip? Nikoli. Nejen o tom byl večer ve vyprodaném Kulturním domu Barikádníků. Čtvrt hodinku po osmé hodině se na pódiu objevila šestičlenná Druhá tráva a začala skladbou Dřív než se rozloučíme. Procítěné texty a temný a od prvních tónů nezaměnitelný hlas Roberta Křesťana vévodily během večera celé kapele.
Robert Křesťan je nejen vynikajícím zpěvákem, textařem a skladatelem, ale taktéž dává velký důraz na přednes a celkovou atmosféru, jakým své písně publiku podává. O tuto pochvalu se tento představitel české countryové a bluegrassové scény může podělit se zvukařem, jelikož ten jeho umění nechal plně vyznít a slovům bylo v sále perfektně rozumět stejně jako jednotlivých nástrojům. A že se jich na pódiu nesešlo málo…
Následovala instrumentální skladba, ve které se ani jeden ze členů nešetřil a nastavil technickou laťku svižného bluegrassu hodně vysoko. Následovaly skladby Marcipán z Toleda, Noc či Řada snů, ale zazněla i vynikající aranž slavné skladby kapely Jethro Tull Tažní koně, ve které se i díky přesnému rytmu bicích napodobujících koňskou jízdu přiblížili k rocku. A v takovém duchu se nesl celý večer, přecházelo se od country k folku, od rocku k popu i jazzu, příčemž všichni přítomní muzikanti předvedli famózní výkony na pomezí vydařené fusion.
Musím vyzdvihnout nádherný zvuk dobra v podání Luboše Novotného, který si mnohokrát za večer zasóloval, ale především dechberoucí výkon multiinstrumentalisty Luboše Maliny. Elektrifikované banjo, klasické banjo, saxofon, mandolína, flétna a doprovodný zpěv. Na všechny jmenované nástroje hrál s jemu vlastní lehkostí a jistotou i v náročných pasážích a oživil tak například rockové písně netradičním soundem banja. Na poutnické časy zavzpomínali skladbou Telegrafroad a poté již na pódium přizvali kytaristu Pražského výběru Michala Pavlíčka a klávesistu z NTS tria Michala Nejtka.
V osmičlenné sestavě zazněly skladby Víla, Ukolébavka pro mne, Pavlíčkova notová smršť Honička a například temná balada Hurt Johnny Cashe vyzněla snad ještě tísnivější a melancholičtější atmosférou než originál. Robert Křesťan poté přenechal pódium pouze nástrojům. Co se bude dít dál, mohl předvídat možná tak potisk trička Luboše Maliny.
„Očima Martina Faixe: Skupina Druhá tráva patří ke špičce české folkrockové scény. S charismatickým chraplákem Roberta Křesťana za vynikajícího doprovodu multiinstrumentalisty Luboše Maliny a dalších vynikajících muzikantů je jejich koncert sám o sobě skvělým zážitkem. I tak se jim povedlo zážitek v Kulturním domě Barikádníků povznést ještě do vyšších sfér, když na pódium přizvali kytaristu Michala Pavlíčka a klávesistu Michaela Nejtka. Důkazem umu osmičlenné sestavy se tak bezesporu stala slavná píseň King Kong od Franka Zappy. Zvuk banja píseň obohatil tak, že si myslím, že i sám Frank by byl nadšen. Klobouk dolů. Pavlíčkova skladba Honička v podání této široké sestavy rovněž patřila k dalším z vrcholů večera. Byl to velkolepý hudební svátek vidět tolik skvělých českých muzikantů na jednom pódiu. Michal Pavlíček se uměl skvěle propojit se sehranou Druhou trávou a jeden by řekl, že s nimi hraje pravidelně. Na závěr lze jen poděkovat organizátorům koncertu z Kulturního domu Barikádníků za zprostředkování tak výjimečného hudebního setkání a budeme jen doufat, že to nebylo naposledy. Podobných experimentů na naší domácí scéně není totiž nikdy dost!“
Přečtěte si také rozhovor s Lubošem Malinou
Skladba King Kong Franka Zappy je sama o sobě nesmírně náročná. V tomto ohledu si hudebníci s výraznější úlohou Michala Pavlíčka nevzali zrovna malé sousto, ale na pódiu fungovali jako jedno těleso, nástroje se střídaly, doplňovaly, překrývaly a celková aranž jako pro malý orchestr koncert jednoznačně vygradovala. Výběrovská Olda je přítel můj v podání Pavlíčka a Křesťana dostala lehce nový háv a sedící publikum skvěle rozproudila.
Na rozloučenou došlo na Boba Dylana a jeho Dívku ze severu a Ještě není tma v českých překladech a je zřetelné, že právě tento tip písní Robertu Křesťanovi melodiemi i poetikou velmi sedí. Příjemnému prostoru, famózním hudebním výkonům i skvělému repertoáru chybělo snad jen standing ovation na závěr, nicméně ani to neubralo večeru nic na kráse a všichni přítomní muzikanti jen znovu připomněli, že patří ke špičce české hudební scény.
