Večer zahájil svým setem Zane Carney, písničkář, kytarista a zpěvák, který ve vyšších polohách zněl velmi jemně, až žensky. Vystačil si pouze se svou kytarou a vcelku mile nastartoval i bluesovými kousky publikum na bluesrockový nářez. Set zakončil skladbou od The Beatles Helter Skelter, ve které se pěvecky více odvázal. Zanea jsme ale pro tento večer neviděli naposledy...

Několikrát se v České republice zastavil Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd nás také na svém turné neopomenul, jen poslední z této trojice mladší bluesové generace kytaristů-zpěváků stále chyběl. To Jonny Lang napravil letos, kdy se představil Praze a poté ještě míří na šumperský Blues Alive.

Když se někoho zeptáte, jak si představujete pětinásobného otce, vybaví se mu například strhaný alespoň padesátiletý muž. Příkladem však může být právě i šestatřicetiletý Jonny Lang, který během dospívání prošel divokým obdobím, kdy se nevyhýbal drogám a alkoholu, protože jako kytarista měl všechno jmenované „na dosah ruky". Nyní je již šestnáct let ženatý, konvertoval ke křesťanství a na kytaru to umí pořádně rozjet. To ne každý „tatík" umí.

V půl desáté večer se na scéně objevila pětičlenná sestava v čele v kytaristou Jonnym Langem. Při prvních tónech již bylo jasné, že půjde o velice vydařený kytarový večírek. Jonny představil jak starší skladby (například A Quitter Never Wins), tak skladby z nového žánrově různorodějšího alba Signs. Živě však skladby zněly mnohem živěji, syrově a neuhlazeně. Studiové desky Jonnymu úplně tak nejdou, oproti tomu měl koncert jednoduše šťávu.

Stopáž jednotlivých skladeb se vůbec neřídila klasickými třemi až čtyřmi minutami, jelikož se Jonny nebál prodloužit sólo a několikrát dal prostor i ostatním členům kapely. Znovu si zahrál na kytaru Zane Carney, Jonnyho dlouholetý kamarád, s nímž se zná od svých 12 let. Neuvěřitelnou dávku energie dodal bubeník Barry Alexander z Minneapolis. Ten se dokázal do svého nástroje silně opřít a rozjet tak pořádně těžký kytarový vlak. Když už mu palička nevyhovovala, jednoduše ji zahodil za sebe, ta se odrazila od plátna za ním a vylítla někam dozadu do prostoru, a Barry pokračoval s klidem s další. James Anton ze stejného města jako Berry zase vládl baskytaře a Tyrus Sass si vystřihl několik svěžích sól na klávesy i hammondky.

Najazzlá Rack 'Em Up příjemně osvěžila atmosféru odklonem od rocku a blues do pravého jazzového klubu. Naopak během skladby Red Light si posluchači zazpívali Everything Gonna Be Alright. Brilantní kytarové riffy, postupy i sóla zvládal Jonny s přehledem, jeho prožívání kytarových partů je očividné, jelikož hrál stále v záklonu se zavřenýma očima. Jeho zastřený hlas znějící chvílemi, jako by šeptal po tom, co vykouřil nespočet cigaret, se hodil do pohodovějších skladeb, nicméně v našlapanějších rockově znějících se i zvukově zcela vytrácel.

Než skončil základní set, zazněla nová skladatelsky zdařilá skladba Last Man Standing – ta si vysloužila velký potlesk díky svému drivu a rockové drzosti. Pak už se kapela loučila, Jonny přátelsky publikum zdravil a děkoval mu a na závěr si s kapelou ještě vystřihl Bring Me Back Home v nadupané aranži. Poté si vzal akustickou kytaru, kapela odešla do zákulisí a Jonny sólově zazpíval Lie To Me, jednu z nejslavnějších a také nejstarších jeho písní. Tato aranž skladbě sedla, z tišších tónů se pozvolna dostával do výraznějších a drsnějších, stejně tak kytara přidávala na hlasitosti, až píseň dovršila i doprovodná kapela.

Podívejte se také na fotografie z koncertu

Skvěle vybraný set list, vynikající kytarový výkon a šlapající hudebníci v doprovodu. Jonny Lang zní naživo o mnoho lépe, zmíněná syrovost, energie a kytarový um vynikají a skladby se posunují z uhlazenosti a přijatelnosti pro mainstream v dravý a drzý počin. Blues Alive se má na co těšit!