Co pro Vás znamená folková hudba? Jaký je Váš názor na dnešní folkovou scénu?

Skvělá věc na současném pojetí folkové hudby je integrace dalších vlivů a stylů do žánru, jako je například jazz. Jako dobrý příklad bych uvedla Ibrahima Maaloufa a jeho tvorbu, který do ní vkládá nejrůznější styly, ale hudba neztrácí vlastního ducha.

Už na scéně působíte jako kapela více než třicet let, jak vlastně vznikla kapela Värttinä?

Pirkko Kaasinen, matka Sari a Mari Kaasinenových, chtěla předat odkaz karelské hudební lidové tradice svým dcerám. Začaly se tedy od ní učit staré ugrofinské písně a tehdy všechny děti, které žily v oblasti městečka Rääkkylä, se chtěly k děvčatům přidat. Tak vznikla v roce 1983 „stará skupina Värttinä".

A jak se od té doby Värttinä proměnila?

Värttinä začínala s tradičními lidovými písněmi, které hrála a zpívala, prostě interpretovala. Nyní skládáme vlastní písně a píšeme vlastní texty, ale tak, abychom udrželi ducha staré tradice. Také se necháváme inspirovat současnou hudbou a různými žánry.

Pro celkové fungování kapely je důležitá nejen hudba a texty ve finštině, ale také její vystupování na pódiu – účesy, barevné tradiční oblečení, až rituální tance a kapela v pozadí. Jak připravujete koncept vystoupení?

Před každým koncertem máme zkoušku s kapelou, a tam se rozhodneme, jaké oblečení pro večer zvolíme. Když už jsme přímo v koncertním sále, čeká nás zvuková zkouška, po ní řešíme setlist, sepíšeme ho a pak se, my ženy, jdeme chystat, takže začne celá ta rutina kolem účesu, make-upu a oblečení. Tenhle moment je ale pro nás velmi důležitý, protože je to čas, když jsme samy jen se svými myšlenkami a koncentrujeme se na koncert.

Jak vlastně tvoříte a aranžujete nové skladby?

Inspiraci si můžete vzít z čehokoliv: stačí jedno vtipné slovo, příroda, staré příběhy, zvláštní životní moment nebo se rozhodnete napsat skladbu, i když nemáte inspiraci žádnou. Okamžiky v přírodě jsou jako zdroj inspirace částečné klišé, ale stále účinné a společné, protože většina z nás žije ve městě nebo v jeho blízkosti, takže jsme městští lidé. Některé nápady vzejdou z našeho každodenního prostředí.

Většinou pracujeme na aranži skladby společně, ale samozřejmě vždy musí být nějaká myšlenka, ze které celý nápad vzejde, ale ta se pak vyvíjí společnou prací. Když máme po ruce nějaký nástroj a můžeme na něj zkusit zahrát nějakou melodii nebo improvizovat, také se někdy stane, že z takové improvizace vznikne nová skladba. V kapele je nás šest členů a každý může přijít s jakýmkoli nápadem. Texty pak ale většinou píší zpěvačky.

Jak se změnil Váš osobní postoj k hudbě během let?

Změnil, to je jisté. S každou uplynulou dobou se nějak promění. Nemůžeme ale přesně určit kdy nebo jak, protože se mění postupně a velmi pomalu. Když se změní setlist s novými písněmi, je jasné, že se změní i náš přístup.

Zpíváte písně ve finštině, konkrétně v jediném dialektu. Pro cizince je to zase úplně jiné vnímání Vašich písní. O čem vlastně jsou?

Zpíváme v karelštině. Máme v repertoáru svatební písně, ukolébavky, magické texty s kouzly, písně o práci, písně plné pověr a samozřejmě také ty o mužích.

Vaše poslední album jste nazvali Viena. Co vlastně název znamená?

Viena je oblast. Je to historicko-geografický region na severu ruské Karélie, kam jsme se v létě 2014 vydali, abychom načerpali zdejší hudební tradici. Takže na albu je zaznamenaná atmosféra vycházející právě odsud.

Na několika albech z poslední doby se objevuje také tradiční žánr joik, můžete mi o tomto stylu zpěvu říct něco více?

Lidé vždycky zaměňují sámský severní joik a karelský joik. Tyto styly se ale od sebe liší v mnoha směrech, hlavně v jazyce a také v hlasovém pojetí. Co mají ale oba společné je práce s refrénem bez textu založeném na slabikách. To je sdrce joiku jako takového a jak ho „zpíváme".

Když se řekne Finsko, mnohým se vybaví příroda, a příroda a cesta je hlavním tématem knih Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Jak jste připravovali hudbu k tomuto příběhu?

Hudební producent slyšel naši skladbu Äijö, což je vlastně zhudebněné kouzlo proti hadovi. Obrátil se tedy na nás, jestli bychom mohli napsat nějakou podobnou muziku k muzikálu. Takovou, která je spojená s přírodou. A tak jsme začali pracovat. Měli jsme více jak sto písní, s nějrůznějšími tématy, například o cestě nebo o elfech. V jedné skladbě jsme zpívaly jako ptáci. Bylo pro nás opravdovým potěšením pracovat na takovémto projektu.

Jakou hudbu nejčasteji posloucháte, když se zrovna nepřipravujete na vystoupení?

Každý v kapele je jinak zaměřený a má jiný vkus, ale společně posloucháme například hudbu z jiných koutů světa, třeba balkánskou, ale také jazz, blues, rockˈnˈroll, současnou moderní hudbu i klasiku. Často se stává, že když se živíte skládáním hudby a vystupováním, nemáte vůbec chuť ve volném čase něco dalšího poslouchat. Někdy se stává ticho nebo zpěv ptáků tou nejlepší muzikou.

Finsko má mnoho známých a talentovaných hudebníků, kteří studovali na Sibeliově akademii, ostatně i vy. Které finské kapely nebo hudebníky byste označila jako nejlepší?

Jak jsem již říkala, každý v kapele poslouchá něco jiného, například náš perkusista Mikko má rád Jimiho Tenora a mnoho známých metalových kapel, jako jsou Children of Bodom. Než se ale Mikko stal členem skupiny Värttinä, byla jeho nejoblíbenější kapela právě Värttinä. (smích)